Jak jsem skládala jeřába

aneb jak jsem já vosel zase něco slíbila

Dala jsem hádanku jisté skupině lidí a za správné řešení slíbila složit origami jeřába. Netušila jsem, že jedna členka skupiny je IQ značně nadprůměrného (teda, já to tušila, ale netušila jsem, že vystřihne odpověd během pikosekundy, zatímco ostatní se hroutily a vzdávaly se). Tedy jsem musela přistoupit ke skládání origami jeřába. 

Ač se považuji za osobu poměrně manuálně zručnou. Umím plést z pedigu, dekorace si vesměs vyrábím sama, tak origami jsem v životě neskládala a moje hrátky s papírem se omezily na čepici "Večerníček", lodičku a vlaštovku, která zásadně nelítá. 

I vybavila jsem se papírem, internetovým návodem a jala se skládat. U kroku tři jsem papír odhodila a došla si pro další. Místo fotonávodu jsem vyhledala videonávod. Zjistila jsem, kde jsem původně udělala chybu, této jsem se vyhnula a měla dojem, že se zdárně blížím k cíli. U zobáku se můj sen o jeřábovi rozplynul. V průběhu devastace lesa ve snaze vyrobit origami jeřába jsem byla opakovaně atakována dotazy: Co to děláš? Co to bude? Tohle nemůže bejt pták, to si děláš legraci? a podobně, neboť to dítko zvostalo doma s jakýmsi "srbem" a už se mu značně ulevilo. Tudíž mělo velkou starost, proč si tam matka ohybá papír, čučí při tom do monitoru notebooku, kroutí hlavou, drbe se za uchem a neustále přehrává něco sem a tam. 

Vyslala jsem dítko pro další papír. Podávalo mi dva se slovy: Abych tam za chvíli nemusela znova. 

Do třetice se jeřáb podařil :-). A fotku vám sem nedám, protože ten, komu byl jeřáb coby odměna určen, ten ho viděl :-).