Teta říkala ..........

aneb když matku zastíní družinářka

Ano, zastínila mne družinářka. A vůbec mi to nevadí. Již od první třídy opakovaně poslouchám, co teta říkala, jak to teta říkala, o čem teta vyprávěla, co s tetou dělali .............. 

Nevadí mi to, protože jsem ráda, že odpoledne, kdy musím pracovat, tráví moje dítě s někým, koho má rádo a kdo se mu zjevně věnuje. Moje dítě si z družiny doneslo mnoho nových znalostí a zážitků. A zatímco jsem nějak neměla tu čest nikdy slyšet, cože říkala paní učitelka, vím naprosto přesně, cože říkala teta. 

A teta už v družině není. Její odchod byl prý plánován na konec školního roku. A přes všechny plány skončila už teď. Najednou, z hodiny na hodinu, ze dne na den. 

Nevím, proč ... Důvody odchodu by asi obě strany vysvětlovaly jinak. A je mi jedno, co by mi kdo vyprávěl.

Proč?

Protože pro mne je velice smutné, že školství opouští lidé, o nichž děti dokáží denně vyprávět. Že ze školství odchází lidé, na které se moje dítě může absolutně spolehnout (a já taky). Že ze školství odchází lidé, kteří jsou pro děti vzorem. 

Bojím se, že už nikdy neuslyším: Mami, teta říkala .........

Takže já mám jasno. 

A můžu říct jen - Díky, Petro :-), hodně štěstí !!!