A ještě trochu té historie

aneb ctrl c a ctrl v

Roďte doma

aneb vítejte ve virtálním pekle podruhé

Když jsem napsala a publikovala článek o virtuálním pekle, byla jsem vzápětí upozorněna, že jedna důležitá příhoda mi vypadla. Odpověděla jsem, že nemám strach, že by nebylo v brzké době o čem psát, a nemýlila jsem se. A je toho ještě víc. Zatím vím, že mi z výčtu katastrof, které se oné dotyčné udály, vypadly dvě. První, když jí dvouletý syn nepozorovaně pozřel Kinedryl. Moje dítě v šesti letech stále požívá čtvrtku a i tak bývá ospalá, nicméně dvouletý syn oné dotyčné je geroj, kterého nic nerozhodí, a tak na něm tato pochutina nezanechala žádných následků a po bytě řádil jak černá ruka, Kinedryl - ne-Kinedryl. 

Druhou katastrofou, o které jsem byla informována včera večer, byla domácí potyčka oné dotyčné s přítelem, u které vzápětí asistovala policie a následně i sociální pracovnice. Zubatá ze sociální péče údajně kontrolovala, kde dítě spí, v jakém je stavu, jaké je prostředí atd. Tato katastrofa mi dříve unikla, protože ona dotyčná na ni, k mému velkému překvapení, nezaložila zvláštní diskusi, ale zmínila se o této skutečnosti mezi řečí v diskusi o tom, zda na někoho volat nebo nevolat sociálku. Snad diskusi nezakládala jen proto, že se jednalo o příhodu starší. Trochu mne její příspěvek překvapil, protože s podobnými problémy se diskutující svěřují komunitě jako inkognito, protože nějak netouží po tom, aby se na ně ukazovalo prstem se slovy: "To je ta, co jí dal manžel pár facek. Hm, asi si to zasloužila." Ale zpět k oné dotyčné. 

K důležitým událostem ve virtuálním životě oné dotyčné jistě patří i změna nicku, která nám byla vysvětlena tím, že toto jméno je budhistické, cosi (co už jsem zapomněla, ale má to něco společného se šířením dobra) znamená, bylo jí dáno a bude je používat. Takže nyní píše chvíli pod jedním nickem, chvíli pod jiným. Ale nic, všechny víme, kdo to je, tak to nějak extra neřešíme.

Oheň, rozpoutaný v pekelném kotli při poslední diskusi, pomalu pohasínal a doutnal. Až do chvíle, než jedna uživatelka komunitního serveru popsala v článku svůj porod v jisté fakultní nemocnici, postěžovala si na přístup sester na oddělení šestinedělí. V podstatě pochválila lékaře, nestěžovala si nijak ani na průběh porodu. Jejím největším problémem bylo, jak se k ní posléze chovaly sestry, jak pociťovala absenci informací, jak se jako prvorodička ve všem ztrácela a nikdo jí nepomohl. Tímto článkem vlastně provorodičkám onu porodnici důrazně nedoporučila a bylo možno diskutovat. "Příště roď raději doma." přečetla jsem si radu oné dotyčné a zatmnělo se mi před očima. Došla jsem si zakouřit, přičemž jsem přemýšlela, jestli si mám sedět na rukou či nikoli. Bylo nám všem, které jsme si v minulé diskusi s onou dotyčnou příliš nenotovaly, naznačeno jedním z adminů, že jsme ošklivé, nechápavé, ba možná i zlé a narušuje poklidnou atmosféru onoho komunitního serveru. Ne, rozhodla jsem se, že si na rukou sedět nebudu, a to z následujících důvodů. Onu dotyčnou totiž začínám považovat za osobu nebezpečnou. Osobně nemám absolutně nic proti domácím porodům, sama bych se k tomuto kroku neodhodlala, ale ctím právo každé z nás slehnout, kde se jí líbí. Někdo holt potřebuje kolem sebe pípající přístroje a pohyb bílých plášťů, ostatním pohled na doktora zastaví kontrakce a lépe se jim rodí v koupelně doma. Každého věc. Chápu i snahu zastánkyň domácích porodů o legalizaci domácích porodů, o snahu domoci se nějakého rámce a pravidel pro porodní asistentky, které jsou ochotné vést porod doma. Chápu rozhořčení nad vyjádřeními lékařů a jejich totální odmítání porodů doma. Ale chápu i lékaře, které na fakultě učili, že porod se vede takto a jinak to nejde. Jinak to neumějí. Chápu i jejich obavy, že jim bude do porodnice "doručena" rodička ve vážném stavu, protože porodní asistentka porod nezvládla. Ale tomu bychom se vyhnuli, kdyby porod doma mohly vést certifikované porodní asistentky, kdyby tyto měly pojištění, kdyby byla nastavena pravidla, co s rodičkou, když nastávají komplice, kdyby se porodní asistentka nemusela bát přivést rodičku do porodnice a normálně komunikovat s lékaři. Většina problémů totiž, podle mne, vzniká jen tím, že porody doma jsou tak nějak "mimo zákon". To jen pro vysvětlení mých postojů, takže zpět k oné dotyčné. 

Jak jsem vyrozumněla z diskuse, chce se ona dotyčná stát dulou. Ježkovy voči!!!! Jak může být dula někdo, kdo každému na počkání vnucuje porod doma. Nebylo to totiž poprvé, co rada na domácí porod z pera oné dotyčné zazněla. Ona dotyčná je skálopevně přesvědčena, alespoň tak usuzuji z jejích příspěvků týkajících se dané problematiky, že každá z nás má rodit doma. Ona sama tedy měla obě děti nedonošené, ale příští porod rozhodně plánuje doma, protože si zjistila, že doma rodit může. Takže se rozhodla propagovat porody doma tak plošně a tak militantně, že to, z mého pohledu, až věci škodí. A z představy, že k domácímu porodu přesvědčí někoho, kdo pro něj není nijak vhodný, mám osypky. Dopady by to mohlo mít katastrofální. Když se totiž vrátím k článku, jehož autorce ona dotyčná poradila domácí porod, tak je to stejné, jakobyste vegetariánovi, který se vám svěří, že neví, co si dá dneska k večeři, poradili, aby si dal bůčíček a zajedl to krvavým stejkem z argentinské krávy. A tak když jsem oné dotyčné napsala, že se domnívám, že porod doma není pro každého, což by jako případná poradkyně matkám měla vědět, protože tyto poradkyně musí oplývat značnou dávkou empatie, a že její příspěvek stran přístupu lékařů je úplně mimo, páč autorka článku si stěžovala na sestry, nikoli lékaře, takže se trochu děsím, že bude poskytovat někomu rady, když si vlastně ani pořádně nepřečte zadání, bylo mi sděleno, že si s ní mám osobní spory vyřizovat cestou soukromých zpráv. Tedy ne veřejně. 

Prostě - vítejte ve virtálním pekle. 

Článek je z 5. 1. 2012