Smrady, smrádky, smrádečky

aneb mám fakt citlivej frňák 

Odjakživa mi vadil smrad. Teda, něco za smrad nepovažuju, byť to považují jiní. Třeba mi voní benzínky. Divné, ale je to tak. Babička pracovala u benzínky, takže mám benzín, oleje a další pachy tohoto druhu spojené s návštěvou babičky, která bývala vždy příjemná. Některé smrady mi ale fakt zvedají kufr. Co tak všechno může smrdět?

Byty - byty můžou smrdět zatuchlinou, plísní, kouřem, připáleným jídlem, čímkoli. A tak jsem až obsedantně posedlá větráním. Větrám skoro pořád, venku klidně - 20, ale já prostě větrám. A taky uklízím, což někteří moc nečiní. A tak můžu s klidem angličana říct, že byt mi teda vážně nesmrdí. A při vstupu se vám nezamlží brýle ani nezačnou slzet oči. 

Jídlo - především takový smrádek olezlého masa, to teda fakt zdrhám. Ke zkaženému masu jsem měla tu čest čichnout v životě několikrát. A vždycky letělo rychlostí blesku. Prý na to pomůže ocet. Ale jedl by to někdo z vás? Já teda ne. Maso už kupuju jen v osvědčených krámech a tudíž ho nemusím vyhazovat. Nebo takový zašlý jogurt či jiný mléčný výrobek, to je taky moc fajn. Smrad jídla mi zkrátka a dobře obrací. 

Lidi - lidi smrdí na různé způsoby. Nemytím, přemírou voňavek, kouřem, nevypraným oblečením, ze zdravotních důvodů (tam snad jsem jedině schopná to pochopit, ne však tolerovat, protože hygienických potřeb, deodorantů a antiperspirantů je na trhu mraky). Nikdy nepochopím, jak může někdo vylézt na ulici, když zřejmě týden neviděl vodu. Jak si může někdo vzít na sebe něco, co pračku a prací prášek nevidělo měsíc. Tenhle smrad mi vůbec nedělá dobře. 

A myslím, že ono jde jedno s druhým. Když někdo není schopen udržovat svůj byt, umýt sám sebe, zřejmě není schopen ani jíst čerstvé potraviny a naopak. Kombinací této věty je několik. 

Potom ještě ale existuje jeden smrádek. Smrádek ubohosti. Ten normální čichové buňky nezachytí. Na ten musíte mít jistý šestý nebo sedmý smysl (podle toho, kolik kdo ve skutečnosti smyslů má). A na tenhle smrádek nepomůže ani kvalitní antiperspirant, ani fungl nový oděv. Tenhle smrádek se kolem vás vznáší jako aura, někdo ho zachytí, někdo ne. Jedno je ale jisté, dřív nebo později ho někdo svými radary zachytí. A když ho zachytím já, tak se přiznám, že se mi ten kufr zvedá ještě víc, než když si čichnu k olezlému masu. Tenhle smrádek ubohosti je totiž ten úplně nejhorší smrádek, se kterým se můžete potkat. Protože víte, že ho dotyčná osoba nesmyje, kdyby se na hlavu postavila. A ještě horší na tom je, že vlastní smrádky jeden necítí. A tenhle už vůbec ne. A tak se šiřitelé tohoto smrádku natřásají mezi námi, myslí si, jak úžasní jsou, jakou dokonalost kolem sebe šíří. A vůbec, ale vůbec si neuvědomují, že kolem jsou lidé, kteří ten jejich smrádek cítí. Tímhle smrádkem totiž okolí trpí ještě víc než tím, že se někdo neumyje. Tenhle smrádek je totiž dost nebezpečnej. Protože ubohost je strašně nebezpečná. Jistě víte, proč :-). 

Co nejméně smradu, smrádku a smrádečku všem :-).