Gurmetské zážitky

aneb i tohle myslí lidi vážně

Nejsem žádný extra gurmet. Na souputnici Vorlu nemám ani omylem. Nicméně poznám, že na špagety aglio olio nepatří žádný rajčatový výtvor. Vím, že pangasius rozhodně nechutná jako candát. Je mi jasné, že čína neznamená kuřecí maso zalité sojovkou a zasypané burskými oříšky. Už jsem se i zorientovala ve francouzských koláčích. 

A tak si vzpomínám, jak jsem hleděla do hrnce kuchařky jisté velké kuchyně, kterak míchala cosi. Cosi, sestávající z kuřecích nudliček a kečupu, hrdě to nazvané kuřecí po italsku. "To vás baví vařit?", ptala jsem se jí tehdy a znechuceně čuměla na červenou kejdu, která byla finálně smíchaná s těstovinami - vrtule a posypaná strouhaným eidamem (osobně proti eidamu nic, pokud je na topinkách, ale po italsku?). 

A tak si dovolím zde zmínit několik věcí, které v kuchyni považuju fakt za prasárnu, nehodnou lidem na talíř. 

Teplý kečup - kečup sám o sobě je fajn, děti ho milují. K párku, do hot dogu, na hamburger, hranolky. Ohřátý kečup je ale humus. Navíc si představte, kolik stojí kečup, kolik rajský protlak a je vám jasná ještě druhá stránka věci. 

Levné těstoviny - chápu, že lidi mnohdy nemají peníze. Ale krmit se slepenými kolínky, navíc třeba politými tím teplým kečupem. Bléééééééééé. Eidam navrch a vrchol delikatesy je tu. Jj, já vím, děti to mají rády :-). 

Přemíra solamylu - solamyl používám ráda. Do některých jídel je naprosto nezbytný. Jeho přemíra však způsobí, že máte pocit, že se vám v jídle proháněla banda slimáků. Všeho s mírou, říkávala moje matka, a způsobila, že málo solím. Mám takový strach osolit to pořádně, že se všichni moji strávníci ihned po ochutnání jídla shánějí po slánce. 

Trubičkové maso - způsobuje, že při pohledu do guláše, ze kterého na mne hledí cévy a cévky, vracím plný talíř a další hodinu přemáhám pocit na zvracení. Jsou prostě věci, které na talíř nepatří. A cévy a cévky to rozhodně jsou. 

Rybičky po ránu - jsou vhodné snad jako náprava po prohýřené noci. Ovšem kyselé. Takové kečupové olejovky nepovažuji za příliš vhodnou snídani. Představa, že mi je někdo naservíruje po ránu, mi způsobuje žaludeční potíže. Chcete-li, aby se vám strávníci pozvraceli, zasypte je cibulkou. 

Cibule, česnek, čočka apod. po ránu - česneková pomazánka je fajn. Na pravidelných dámských klubech je pravidelným pohoštěním. Ovšem scházíme se večer. Tvaroh s cibulkou je taky príma, ale taky ne do lačného žaludku. A věřte, že někteří dokáží po ránu naservírovat i čočku. Nepředstavuji si radši, co by to způsobilo s mým zažívacím traktem. 

Věřte, že lidi dokáží vymyslet ještě mnoho jiných delikates. Jablka sypaná kakaem, místo rohlíků k tvarohu jablko, pomazánky vyrobené z vepřového ve vlastní šťávě taktéž ráno. Jistě bych přišla na mnoho dalších, ale musím říct, že už teď mi není úplně volno, když si toto všechno představím. 

Snídaně má být pohlazením do žaludku. Teplý nápoj, k tomu něco příjemného - taková kobližka. Hmmmm. Oběd pořádný. Chutná, hustá a dobře ochucená polévka. Dobře volené hlavní jídlo z kvalitních surovin, rozumně kořeněné s dobře vybranou přílohou. Svačina příjemná vsuvka mezi dobrým obědem a večeří, která vás nebude tlačit v žaludku celou noc. Myslete u toho, když vaříte. Kořeňte, ale nepřehánějte to. Inspirujte se v kuchařkách a pořadech, kterých nám televize nabízí víc než dost. Vařte rádi, Vaše jídlo bude potom určitě chutnat. 

Máte taky nějaký "super" recept na chutné jídlo? Mohli bychom zvolit jedničku mezi jídly, se kterými jsme se setkali a která podle nás na talíř nepatří. 

Mimochodem - dali byste si koprovku s vejcem a chlebem?