Můj den

s idolem

Vstávám a po nezbytné ranní hygieně popadnu krabici od bot. První placku s NÍM, mým idolem, si dávám na podprsenku (jeden nikdy neví, kde se bude svlékat, tak aby všichni viděli, že já miluju JEHO). Druhou dávám na spodní kalhotky, třetí na blůzku, čtvrtou na sako, pátou dávám na kabát. Čtyři mi zbývají. Jednu píchnu na kabelku, jednu na nákupní tašku a potom po jedné na každou botu. Z druhé krabice od bot pro jistotu oplackuji i své dítě (aby nedošlo k mýlce, že i mé dítě miluje JEHO). Tady mi to zabere více času, protože na tužkách mi ty placky špatně drží. Hotovo, můžeme vyrazit. 

Zastávka první - škola

Děti se obdivně rozestupují, procházím mezi nimi a připadám si tak nějak ........... jak to jenom popsat? Prostě vím, že oni vědí, kdo je ON. Dělá mi radost, že HO znají. Že i ty malé děti vědí, kdo je ON !!!!! Hrdě mezi nimi projdu a jsem pyšná, na sebe, na ně. 

Zastávka druhá - klenotnictví

Vybírám dar své matce. Ke kulatým narozeninám se hodí něco zlatého. Když konečně vyberu prstýnek, podávám prodavačce kartu, abych zaplatila 1.100 korun.

"Namarkuji vám jen 110. Já HO totiž miluju taky!!!!", říká mi. 

Raduju se. Ne proto, že bych ušetřila, ale protože ona HO taky zná, ví, kdo je ON, a miluje HO. 

Zastávka třetí - nákupní centrum. 

Ihned po vstupu mi upadne taška. Než se stihnu sehnout, podává mi ji jakýsi mladík. Neregistruji, jak vypadá, protože mi říká: "Taky HO znám, ON je fakt dobrej !!!!" 

Odcházíme ruku v ruce, protože my dva víme, kdo je ON. A to je to naše souznění duší. Konečně někdo uvidí, že miluji JEHO, i když budu ve spodním prádle :-). 

A potom? Potom se probouzím a mám ruku v nočníku ......... Ufffffffff, to byl sen.