Umět číst

rozhodně neznamená umět pochopit psaný text

Přesvědčuji se o tom dnes a denně. Někdo něco napíše, jinej si to přečte a hned má jasno. Někdy by to bylo i vtipné, kdyby to nebylo smutné. A nejvyšší level tomu dá ten, kdo mudruje tak nějak "nahlas", tedy ten, kdo svou moudra napíše. 

Jakože třeba napíšete, že vás někdo v nelehké situaci potěšil, abyste se vzápětí dozvěděli, že od vás odchází partner. O partnerovi teda nepadlo už dlouho ani slovo, takže ono to možná bude tím. Autorka oné perly z toho zřejmě dovodila, že když se o partnerovi nepíše, bude na odchodu. 

Nejlepší situace ovšem nastává, když se někdo rozhodne býti filosofem. Takovým filosofem amatérem. To je potom opravdu k popukání .... nebo spíš vlastně opravdu k pláči. A když s k tomu přidá ještě psychologický rozbor na dálku, začíná být člověku drobet nevolno. Takový filosof-psycholog amatér potom vypustí takový výplod, že nejdřív jen vyvalíte oči, potom vám spadne brada a většinou se nezmůžete na slovo. 

Osobně bych doporučovala občas myslet, prostě a jednoduše myslet. A když se jeden zamyslí, tak mu potom dojde, že některé věci se neříkají a nepíší, že někdy je dobrý mlčet a počkat. Jenomže to by se muselo myslet, aby jeden pochopil, že ano? A někdy mám ten dojem, že některé lidi děsně bolí myslet, takže se o to už ani nesnaží, aby těmi bolestmi nebyli postiženi. 

Jak jinak si totiž lze vysvětlit, že někdo vypustí do éteru komentáře, který je nejen absolutně scestný, ale navíc tak ubohý, že až zůstává rozum stát. Podobný level komentáře bych čekala tady, jsem na ně zvyklá, ale na jednom z mnou sledovaných blogů ne. Tady bych se mu zasmála. Zasmála bych se ubohosti autorky. Tam jsem opravdu jen valila oči a nebylo mi úplně nejlépe. Nemusím totiž být Einstein, abych dokázala vydedukovat, cože se autorce článku dělo a děje. A myslím, že opravdu nebylo tak složité pochopit. Jen se o to člověk musel trochu snažit. Ale jooooo, ono to myšlení některé lidi asi teda bolí ...... 

Kdo neví, tak tady se dozví