Fakt jsme spolu pro samý ty internety

zapomněli mluvit?

Možná jsme zapomněli mluvit úplně. Dneska se jeví jako obrovský problém i to, co by před pár lety jeden vyřešil mávnutím ruky a pár dobře volenýma větama.

Nevím tedy, kde zakladatelka diskuse bydlí, ale já se jaktěživa nesetkala s tím, že by mi někdo vlezl do zahrady a že jako jde na návštěvu. Všechny návštěvy se vždy zeptaly. A ptaly se s předstihem. Když už někdo šel náhodou kolem a já bych s ním ráda pokecala, byla jsem to já, kdo zval a nabídl ... Ale tak možná ona autorka úvodního komentáře žije někde jinde, kde se to takhle nenosí. Možná. 

A já si přesto myslím, že určitá kategorie lidí je už schopná fungovat pouze virtuálně za pomoci písmenek na klávesnici a zářícího monitoru. Běžný kontakt s lidmi stává se potom noční můrou. Obzvláště, je-li nutné těm lidem říct třeba to, že dnes nemám na návštěvu čas, náladu, prostor. Osobně jsem se nikdy neurazila, pokud jsem někomu zavolala a optala se, zda má čas, že bych se stavila .... Pokud se mi dostalo zamítavé odpovědi, bylo mi v klidu a věcně vysvětleno, proč tak není možné. A stejně jednám i já. Nehodí-li se mi návštěva, prostě a jednoduše řeknu, že se mi nehodí nebo že nemůžu nebo něco podobného pravdivého. Jsem schopná klidně i říct, že dneska nemám náladu. Všichni totiž vědí, co to znamená, když já nemám náladu. Seznají tak, že je lepší zůstat doma. 

Návštěvy mi nevadí, mám ráda společnost, ale někdy taky ráda sednu sama někam do kouta a nedělám vůbec nic. Někdy jsem prostě líná i dýchat, natož s někým mluvit. A vím, že to lidi kolem mě chápou. 

Takže zase na začátek ...... jsou lidi drzí, co se vám nakýblují domů a neví, kdy by vypadli. Ale snad mi na takových lidech má záležet? Potom jsou lidi, kteří úplně normálně pochopí, že dneska nemám náladu, jsem unavená, mám práci ..... a těm se dá v klidu nastínit, že návštěva dneska opravdu ne. Ale to se to všem prostě a jednoduše musí ŘÍCT!!!