Proč chtějí děti z dětského domova značkové věci

aneb "kolik jsi to utratila?"

Brávali jsme si jako rodina do hostovské péče děvče z dětského domova. Časem se stala naší a dnes, v dospělosti", je to prostě naše L. 

Něco jsme naučili my jí, ale hodně věcí naučila i ona nás. A tak bych se jaksi už nikdy nepohoršovala nad situacemi v dětských domovech, nad požadavky dětí na značkové oblečení, nad ničím, co ty děti chtějí. Proč? 

Situace 1

"Teto, já jsem viděla v reklamě ten twister v káefcé. Mohly bychom tam jít?"

"Jasně"

V KFC:
"Teto, to vypadá úplně jinak, než v televizi!!!!"

Situace 2

"L, jaký chceš jogurt?"

"Nevím."

"Si vyber."

"Vezmu si Jogobellu" (rozuměj - Jogobella měla právě masivní reklamní kampaň)

Situace 3

"L, vyber si nějaké chipsy na tu vaši oslavu."
"Hmmmm, jaké?"

"Jaké chceš."

"Tak já si vezmu tyhle" (bere do ruky ty, na které právě běží masivní reklamní kampaň)

Potom ještě prosí, jestli bych nekoupila tuhle tyčinku, protože ji právě ukazovali v televizi, chce ji ochutnat. 

Situace 4

"L, nebudu ti nic velkého dávat k vánocům, půjdeme spolu po vánocích do slev, nakoupíš si oblečení dvakrát tolik"

"Jůůůůůů"

Přicházíme do slev a L je ztracená. Totálně ztracená. Hledá tričko z časopisu, takže běžíme do jiného obchodu, tam tričko nacházíme, není ve slevě, vysvětluji, že by si určitě vybrala ve slevách něco podobného a mohla si přikoupit ještě něco, že ví, jaký má limit, nechce, v časopise bylo toto. 

Suma sumárum jsem se naučila, že:

1. Děti z DD nejsou vůbec vybaveny do života, neumí nakupovat, vybírat, neorientují se.

2. Děti z DD se řídí zásadně reklamami, nic jiného vlastně nevidí. 

3. Děti z DD se pořád diví. Že to ve skutečnosti vypadá jinak, než v televizi, kolik co stojí, že v obchodech jsou i jiné věci, než v reklamách. Neumí si vybrat mezi debrecínkou a šunkou na chleba, zásadně volí šunku, protože mají dojem, že to je to nejlepší (i kdybyste jim naservírovali pizza šunku za 5 káčé) ...

Diví se hlavně částkám za nákup. Když jsem v obchodě zaplatila za potraviny cca 350 korun, ptala se mě L, zda jsem neutratila moc ...... 

Jo, L věděla, že je jí v DD lépe, než u alkoholické matky, která neuměla nic jiného, než své děti ztlouct tak, že měla soudem zakázaný styk. Současně ale L uměla vánoce probrečet, protože by tak strašně chtěla ke své mámě, protože je to její máma, i když každá návštěva u ní znamenala modřiny po celém těle. 

Jednou mi řekla: Já vím, co mi provedla, ale je to prostě moje máma ......... A tu ani značkové hadry, velkoplošná televize a plná bedna tabletů nemůžou nahradit. .....

Mimochodem - L jsme našli tak, že si přála k vánocům teplákovou soupravu Addidas. Dostala obyčejnou ..... a byla za ni ráda :-)