Věci,

které mě nechávají chladnou

1. kuřátka - nad čerstvě narozenými kuřátky jsem byla schopná se dojmout pouze pod vlivem hormonů v těhotenství. Dnes jsou mi  kuřátka tak nějak jedno, zajímat se začínám v okamžiku, kdy jsou vhodná k umístění do vyhřáté trouby. 

2. šejdy - 50 odstínů šedi je kniha, která se mnou ani nehnula. Bohatě mi postačil článek Tomáše Poláčka v příloze MF Dnes, který se obětoval a knihu přečetl za mě. Poskytl mi tak dokonalý referát, že hovořit o ní mohu poměrně zasvěceně, ale nedělám to, protože mě se tato kniha nijak nedotkla. 

3. doporučení k umístění druhého monitoru na pracovní stůl - Náš ajťák se mě opakovaně pokouší přesvědčit, že k notebooku potřebuju ještě monitor. A já mu opakovaně s klidem sděluji, že si vystačím bohatě s jednou svítící věcí, navíc by mi monitor zabíral místo na stole, pročež by mi to místo dost chybělo. Takhle mám malý stůl, protože kompletovat musím většinou na zemi. Vyslechnu si na oplátku přednášku o výhodách, pokrčím rameny a jdeme si každý po svém. 

4. Flexi8 - tam jsem úplně nepolíbená. Na mých krátkých vlasech by to sice nedrželo, ale i tomu dítěti zatvrzele rvu do hlavy gumičky. Flexi-mánie mě úspěšně míjí. 

5. Sdílecí tlačítka - vůbec nepoužívám. Jsem nějaká konzerva stará asi, ale já si vystačím s ctrlc a ctrlv. Odkaz nasdílím během pár vteřin. Když už někde tlačítko na sdílení na nějakou sociální síť zaregistruju, musí být opravdu giga velké, aby neuniklo mé pozornosti. I tak jej podrobím jen letmému přezkumu a dál si používám své oblíbené ctrl. A sdílím vždycky všechno, co sdílet chci. I bez tlačítka. Ha!!!!