Když

mi bylo

• sedm, milovala jsem Martina S.
• deset, milovala jsem Dana V.
• dvanáct, milovala jsem Radka K.
• čtrnáct, milovala jsem Dalibora Š. 

Všechno to byli moji spolužáci a na všechny jsem se styděla promluvit. A když se na mě podívali, byla jsem na vrcholu blaha. V okamžiku, kdy na mě promluvili, neměla jsem daleko k mdlobám. Tedy pouhá žádost o zapůjčení ořezávátka mi způsobovala srdeční slabost. Bylo to krasné. A je to dávno pryč :-). Už tak 25 let se nehroutím, neomdlívám a nestydím s lidmi mluvit :-). Už to čtvrtstoletí stojím nohama na zemi a vzpomínám, jak to bylo krásné pohodit patkou a říct: To je trapnýýýýýýý, holkýýýýýýýý. Jak bylo krásné se červenat (i když mi to tehdy krásné vůbec nepřišlo), když mi onen dotyčný věnoval pohled. To jsem potom mohla o přestávce pištět: Holkýýýýýýýý, on se na mě podíváááááááááál. 

Bylo to roztomilé, bylo to krásné ........ dnes by se to jevilo jako trapné.