Boží mlýny melou pomalu,

a tak neuškodí je občas trochu promazat

Říkal jeden farář, že prý melou podle jiného časového pásma. Jako je fakt, že já jim na jednu stranu rozumím. Ono je tak nějak lepší, když zamelou s určitou grácií, než když to lítá pod taktovkou emocí. A taky jsem se za svůj život přesvědčila, že zatím nikdy nezklamaly. I když jim to občas teda vážně trvalo. 

Ale pro tentokrát jsem se rozhodla jim pomoci. Kromě těch božích mlýnů, existují ještě světské mlýny. A já se včera večer rozhodla, že ty boží mlýny přeci neztrhneme, že je občas dobré vzít své záležitosti do vlastních rukou a nečekat, až to za vás někdo vyřeší, třeba ty boží mlýny. 

Stalo se, je to už nějaký ten čas. A já bych možná už měla tušit, že jsou lidi, co se vážně neštítí vůbec ničeho. A stejně mě vždycky překvapí. A protože ty lidí mají nějaký zvrhlý pocit, že když z vás udělají tydýta, tak se stáhnete do koutečka a tam budete dřepět a budete se stydět vylézt, neznají mezí. Na jednu stranu jsou to ubožáčci ubozí, protože jednak nemají sílu říct to přímo vám, druhak se za vás vlastně schovávají, aby zakryli to, jací jsou (to jsou mi fakt milejší ty anonymy tady, co mě posílají na léčení a tak). Zkrátka a dobře se někteří řídí heslem, že nejlepší obrana je útok (což je sice fakt), ale já si stejně furt zakládám na tom útoku tváří v tvář. 

Sice jsem vůbec neměla chuť se někým takový zaobírat, ale tohle vyřeší opravdu pár e-mailů a jeden dopis. A já se rozhodla si na ně najít čas. Půl hodiny? Asi tolika mi to zabere, abych se bránila opravdu ošklivému nařčení. A ubránila, protože e-maily mají archiv. A v tom archivu je něco, co ve vteřině ukáže, že to tenkrát bylo celé jinak. 

A kdo bude za tydýta? Já ne :-). Protože jsem to nebyla já, kdo nehrál fér, což se jaksi pozná. A tím pádem všechny ty řeči okolo vezmou za své. 

Představte si, že někomu něco napíšete, on vám napíše, že to vážně není problém, takže se podle toho zařídíte, pak se to jako problém ukáže, ale jste postaveni do role, že jste nehráli fér. Hráli, protože vy jste tušili, že to bude problém a od začátku jste to hlásali. Zato druhá strana mlela, že to problém nebude, on byl, ale ta druhá strana je natolik chudinka, že nepřiznala, že situaci špatně vyhodnotila. Blbý je, že to tenkrát napsala. Teda pro ni. 

Možná jsem už tehdy měla tušit, že se neštítí ničeho, ale víte, jak to je. Sytý hladovému nevěří. A tak jsem neřešila, že ti, kteří se jeví jako spravedliví a správní nakonec stejně stojí před soudem (to jsem teda na ten soudní spor v rozpise jednání čučela jak vejr - prej Česká republika vs. jedna paní). Že by tam ty boží mlýny? Nebo světská spravedlnost? Byla to velká náhoda, že to na mě strejda gůgl vyhodil. Možná to tak mělo být.

A protože všechno souvisí se vším, může se klidně stát, že si s těma božíma mlýnama jen vzájemně promažeme soukolí a já si budu moct nakonec říct, že to celé končí, protože ten, kdo udělal chybu, za ni nakonec tu zodpovědnost nesl. A že na světě je přeci jen nějaká spravedlnost, že si opravdu nelze myslet, že když se narvu do zadku někomu, kdo má moc (ono po čase přijdete na to, že ta moc je jen taková póza, páč přeci mocní lidé nestojí před soudem), můžu si dovolit všechno. 

A jedno nechápu a vím, že nikdy nepochopím. Jak se takoví lidé na sebe mohou podívat do zrcadla? I když - žádná krasavice to teda nejni, to jako zase ne, takže se pohledu do zrcadla možná vyhýbá :-). 

Krásnou neděli všem, jdu hledat v archivu :-)