Jak jsme šly v práci na oběd

aneb dobrou chuť

Vyrazily jsme na oběd (pro hnidopichy - tři ženy) do restaurace poblíž kanceláře. Restaurace příjemná, obsluha milá, ceny příznivé a obědové menu nabízelo poměrně zajímavý výběr. Že jsme asi měly jít jinam, nám docvaklo už v okamžiku, kdy jsme viděly ty davy. Nicméně jsme našly volný stůl a usadily se. Ihned po objednání jídla nám bylo jasné, že jsme tu špatně. 

Jsem z této "grupy" jediný kuřák, takže toleruji návštěvu nekuřáckých oddílů restaurací. Tentokrát však počítám, že kolegyně-nekuřačky litovaly, že hulit nezačaly. V kuřácké sekci bychom se tohoto nedočkaly. 

U vedlejšího stolu, vskutku pár decimetrů od našeho stolu byla usazená skupina maminek s miminy. Nic proti. Jenže ......

Poslouchat k obědu následující:

- von je asi pokaděnej, čuchni!!! Není!!! Myslíš!!! Myslím, že si jenom uprdl (mimino si při tom podávaly přes stůl)

- že nepřišla Mařena? Voni blejou, už od rána blejou. To je blbý, jak děti blejou, ty peřiny poblitý, pyžama poblitý. Mám toho pstruha nějakýho suchýho. Já mám to hovězí dobré. 

- si představte, že vona ty stryje měla až do krve, jak moc přibrala. Fakt, jo? Hele, ty už ten salát nebudeš? 

není tak nějak zrovna kulisa k popřání dobré chuti. Navíc doprovázené poměrně hlasitými projevy mimin, které se matky pokusily překřičet. Což se jim povedlo. 

Takže - tohle by se kuřácké sekci fakt nestalo :-). 

PS: Můžete mi někdo poskytnout seznam restaurací, které mají matky označené jako baby-friendly? Nepůjdu tam :-)