O výchově

aneb nejsem dáma

Já teda rozhodně nejsem matka roku. S výchovou se peru už osm let a občas mám pocit, že jsem fakt pekelně selhala. Snažím se řídit zdravým rozumem, pokud mi občas nějaký zbývá. 

Můj otec neudržel svoji těžkou ruku v mém případě jednou. A to v okamžiku, kdy jsem i s kolem zahučela do kopřiv. A místo, abych přijala ruku, která mi nabízela vytáhnout mne z toho pálícího pekla, propukla jsem v hysterický řev, kdy si celá chatová osada musela myslet, že mne vražděj. Otec zalovil do kopřiv, vytáhl mne a zasadil mi na zadek pár ran. A páč už byl v hysterickém záchvatu stejně jako já, nějak se mu nepovedlo odhadnout tu sílu a na mém čtyřletém zadečku se skvěly otisky jeho ruky. Dopadlo to tak, že mne s matkou upláceli čokoládou, abych si "proboha nesundala punčocháčky před babičkou", páč by velmi pravděpodobně dopadlo něco nemilého na otce. Tehdy se otec zařekl, že ruku už nevztáhne, a toto své předsevzetí dodržel. 

A tak i já se kdysi zařekla, že ruku nevztáhnu a už osm let toto své předsevzetí plním. A dokonce bitím, řezáním, nařezáním a dalšími fyzickými tresty ani nevyhrožuji. 

Řekla bych, že každý vychovává, jak umí. Stejně, jako každý žije, jak umí. A jak vychovávají dámy? 

"U nás pomohlo upozornění: "Ještě jednou zakvičíš a začnu taky. Pokud to nepomůže, seřežu tě". Ještě nikdy jsem jí neseřezala  Ale párkát jsem kvílela a už několik let nemusím "

zdroj zde. 

A jak jsem došla k té dámě? Tady na blogu :-)

"Karoli jsem taky měla možnost poznat i na život a je to příjemná a milá dáma. R." 

Tak Vám nevím - dámy/nedámy - dámi/nedámi :-). 

Ke všem svým negativům si právě připisuji, že nejsem dáma :-) Ale co s tím nadělám? Nic, vyhrožovat seřezáním prostě nějak neumím :-). A hlavně, jsem si tak nějak pro sebe přebrala celou tuto výchovnou lekci a mám jasno :-). 

Hezký sluníčkový den všem, hlavně potom všem dámám.