Ivčiny povodňové vzpomínky - díl 5. - rok 2013

děkujeme

Z nejhoršího jsme venku. My ano. Vím, že je ještě hodně lidí, kteří na tom rozhodně nejsou tak dobře jako my. Vše je vyklizeno, vyhozeno, dům je vymyt a nám nezbývá, než čekat. Až vyschne. Jestli se budou loupat štuky, jestli začne opadávat fasáda, jestli si sedne ta zámková dlažba, která se vyboulila. Zahrada se tváří, že se vzpamatuje, až na ty saláty, rajčata a cibuli (příště se asi vrhneme na rejži :-))). 

A já Vám všem děkuju. Všem, kteří jste mi nabídli pomoc - různými cestami, veřejnými, poloveřejnými i soukromými. Nemuseli jste, mohli jste se "kochat". Víte, co mne překvapilo? Jak relativně nízkou čtenost mají moje články o povodních, ale obrázkový blog má návštěvnost přímo rekordní. Jo jo, netřeba číst, jak jsem zahučela do sklepa, pokocháme se  cizím bahýnkem a bordýlkem :-).

Takže - fakt díky :-). Zase jsme to dali a jedeme dál. Povodeň v roce 1981 přišla po cca 40 letech. Další byla po cca 20 a teď se vrátila po zhruba 10. Doufám, že tuto tendenci to nebude mít dál. A kdyby? Zase si nahodíme holiny, rukavice a půjdeme na to. Máme to už v paži. Akorát mě teda ty ruce, nohy a záda pekelně bolí, ale co už .........