Pohádky musej mít "hepyendy",

jináč by to nebyly pohádky

Je to jasný, jak facka. Vlk sežere babičku, potom si podá Karkulku, ale zjeví se myslivec a je to. Nebo - zlá macecha brání lásce Popelky a prince a trvá v telce hodinu a půl, než se sejdou a všechno dobře dopadne. Ale dopadne to dobře, páč je to pohádka. 

I život mívá své "hepyendy". To je jasný. Ne vždycky, ale sem tam se zadaří. Zatímco v té pohádce je to tak nějak jasné už od začátku a člověk k nim sedá s pocitem, že to dobře dopadne. Strach mívají snad jen děti, které to ještě úplně nepochopily. Dospělý to napětí taky trochu má, ale uchlácholen jasným "hepyendem" u pohádek spíš odpočívá a nechá se nést na vlnách příběhu, jehož konec je vlastně už na  začátku jasný. Ale je to fajn. Mám pohádky ráda. 

Nemám ovšem ráda, když ty pohádky píše někdo, kdo to neumí. To se pak tak trochu děsím, co z toho vzejde. Bude "hepík" nebude "hepík"? No, bude, páč je to pohádka. To je jasný, jak facka. 

Třeba taková dějová linie - král, královna, žijou si šťastně, pak přijde zlá sudička, všechno je jinak, královna se trápí, zjeví se hodné sudičky, pomůžou, král začíná procitat ............... Jednoduché, prosté, jasné, zachováno vše, co má být v každé pohádce. Dobro a zlo, dobro vítězí nad zlem, zlo je zneškodněno a všichni se radují a pokud neumřeli, žijí tak dodnes. 

Nebo Robinson - ona je to taky pohádka. Ztroskotal, plahočil se, hledal, našel Pátka, ten mu pomohl a všechno dobře dopadlo. Zase jasné. Přes všechny nástrahy se Robinson nakonec dostal tam, kam potřeboval. 

A mohla bych pokračovat donekonečna. Rozebírat jeden pohádkový příběh za druhým, potom přejít na romantické knihy a filmy a rozebrat úplně stejnou dějovou linii - dobro, zlo, boj o vítězství dobra nad zlem, lásky nad nenávistí a ten slaďoučký "hepyend" na závěr (v některých filmech doplněný státní vlajkou, v jiných nějakou přírodní scenérií, zvířátkem, dětmi apod.). Nebudu. Přestože tohleto celé nějak fascinuje tvůrce a spisovatele celou řadu let a vlastně pořád "kopírují" jedno a to samé, s lepšími nebo horšími obměnami, méně nebo více zdařile. 

Že se ovšem s takovými pohádkami budu setkávat i jinde, než na plátnech kin, obrazovce televizí a v knihách, jsem ovšem netušila :-). A tak jen nevěřícně zírám na pohádky, které vlastně pohádkami nejsou a já nevím, k čemu mají sloužit. Zatímco dříve autorka vystrčila do éteru cizí děti i s adresou jejich bydliště, teď se zaměřila na sepisování jakýchsi tajuplných příběhů a pohádek a jejich pokračování, u kterých se nám už začíná naznačovat ten pověstný "hepyend". 

Každému přeji jeho "hepík", přeji, aby každému dobře dopadlo, o co se snaží. Fakt ano. Ale já někdy prostě fakt nevím, co si mám myslet .... Tak to nechám otevřené, radši :-)

Hezký den všem.