Benátky

a splněná přání

Strašně moc jsem toužila navštívit Benátky (ne ty nad Jizerou, ty v Itálii). V podstatě v okamžiku, kdy mi byla odhalena existence tohoto města, prudila jsem doma, že se tam CHCI podívat. Nutno podotknout, že jsem toužila vycestovat do kapitalistické ciziny v dobách "veselého" socialismu. Přesto naši pronesli, že se tam určitě jednou podívám. Jen padla železná opona odjela jsem. Hádejte kam .... ano, do BENÁTEK!!! A to v rámci výměnného pobytu. Marně mne spolužačka lámala na Francii. Itálie byla jasná volba, protože součástí byl výlet do Benátek. Bylo to ještě trochu dobrodružné, protože jsem na seznamu byla jako náhradník. Že jedu, jsem zjistila asi 10 dnů před odjezdem, když někdo odpadl. 

Nezklamaly. Možná trochu smrděly, ale jinak byly krásnější než ve všech obrázkových publikacích, než na všech pohlednicích, které jsem kdovíkde splašila v rámci vášně "sběr pohledů odkudkoli". Byla jsem tam!!! Naši tenkrát splnili, co slíbili. A já se mohla procházet úzkými uličkami, vidět na vlastní oči gondoly, náměstí sv. Marca, vodu mezi domy. Prostě jsem mohla vidět Benátky. Měla jsem pocit, že můžu umřít (ano, rčení o Neapoli jsme znala, ale pro mne to v té době prostě Neapol nebyla). 

Postupem času nastala další přání. Londýn, Amsterodam, New York, Istanbul .... Jenomže to už jsem byla dospělá a v pracovním procesu zapojená, tedy rodiče nad mými vzdechy, kam bych zase chtěla vycestovat, jen pokrčili rameny a pronesli cosi o šetření peněz. Abych jim zase úplně nekřivdila, před každou mojí cestou se v mé ruce objevila nějaká ta marka, dolar, libra na přilepšenou. Ale to až v okamžiku, kdy jsem pracně naškudlené peníze odnesla do cestovky, firmy zajišťující autobusovou nebo leteckou přepravu či někomu jinému, kdo mi ve splnění snu poskytl servis, a v předsíni stála zabalená krosna. Začala jsem si svá přání plnit sama. 

Ano, i v dospělosti jsou přání, která si nesplníte sami, ke kterým vám musí někdo pomoci. To je jasný. Musíte tam samozřejmě přiložit "ruku k dílu", ale někdy na to splnění svých přání prostě sami nestačíte. Tak jako v době, kdy nemáte vlastní příjmy, záleží na vašich rodičích, jestli si splníte své "Benátky". Ono totiž v mnoha případech záleží na tom, jestli ten, na kterém splnění vašich "Benátek" záleží, vás má rád a záleží mu na vás. Jestli svým životem jdete tak, aby někomu stálo za to vám vaše přání splnit nebo mu k němu pomoci. 

Lidem, které nemáme rádi, kterými pohrdáme a kterých si nevážíme, totiž jejich "Benátky" plnit nechceme. Tak to v životě chodí. A tak se prostě a jednoduše stane, že někdo se do svých "Benátek" nikdy nedostane.