Kdo máte bezúdržové dítě?
Já ne!!!
Světe, div se, ale moje dítě není bezúdržbové. Je jako fakt hodně údržbové. Již od narození stále něco vyžaduje a počítám, že ještě pár let vyžadovat bude.
Jako ten začátek, to je fakt mazec, to se to dítě ani nevytento bez vaší údržby. Postupem času se to lepší a přes větu: Mamííííííííí, pojď mi utřít zadek, se dostanete až k fázi, kdy netřeba ani záchod chodit prohlížet. Úleva. Od nezbytné asistence při jídle se dostanete až k fázi, kdy najednou zjistíte, že v lednici není ani jeden jogurt, byť jste jich posledně dovlekli karton. Ovšem není třeba při jakémkoli náznaku hladu letět k lednici, vyjmout jogurt, vzít lžičku a dítě trpělivě krmit, zatímco sníte o tom, jak krásně by vám bylo na kanapi :-). Zkrátka a dobře, každá doba si žádá své.
Dneska jsem se tu zamyslela, jak asi tak může vypadat bezúdržové dítě. Dospěla jsem k tomu, že bezúdržbové dítě již od narození jí samo, vyprazdňuje bez potřeby asistence, převléká a myje se samo, potom chodí samo ven, na kroužky, uklízí, pere, žehlí (nejlépe pro celou rodinu), vaří a obstarává veškeré rodinné platby, jakož by snad mohlo i záhy začít vydělávat.
Mému dítěti je devět. Asistenci u většiny běžných úkonů nevyžaduje. Je schopné si naložit jídlo, poklidit (pokud už hodně řičím), umí si dojít na záchod. Spoustu věcí ale pořád nějak neumí. Třeba se neumí dopravit každé úterý na druhý konec Prahy na trénink, nezvládne se dopravit na závody, neumí vyprat a vyžehlit se učí ručníky (a děsně jí to baví, huráááááá). Jsem smířená s tím, že hodně věcí ji ještě budu muset naučit, u hodně věcí jí budu muset asistovat. Někdy mě to baví, někdy ne. Z cest na závody třeba bývám hodně unavená, protože se jich většina odehrává na Moravě, tedy ráno brzo vstávám, balím, pakuju, řídím, pak tam půl dne většinou stojím, občas je mi zima a nejradši bych si lehla na kanape s knížkou a uvařila si kafe. Ne, že tam popíjím kafe z kelímku, které mi povětšinou moc nechutná. Nebo mě taky moc nebaví se jednou týdně v šest večer zvednout a jet to dítě vyzvednout z doučování, bo na matiku je tupá po mně. Je hodně věcí, který mě nebaví. Jsou dny, kdy jsem unavená, že bych padla hubou do postele a týden nevstala.
Ale víte co? Jednou jsem si to dítě pořídila, takže pokud nechci, aby se mi potloukala s klíčem na krku po vsi od ničeho k ničemu, tak jedu, zařídím, vyřídím, odřídím, zabalím, vybalím, vyperu a tak všechno kolem toho. A odměnou je mi radost z úspěchu, věty typu: Maminko, za žádný peníze bych tě neprodala, semtam nějaké to vztekání a držkování (Po kom to to dítě sakra může mít? :D), únava střídaná radostí. Jednou to dítě mám a mám ho se vším všudy. Tedy i s jeho potřebami se najíst, jít ven, potřebami být se mnou, i když se mi fakt nechce už po sedmé to odpoledne hrát člobrdo nebo prší. S potřebami, kdy je smutná a musím utěšit, s potřebami, kdy má radost a křičí ji na celý svět. I s její touhou stát se dobrou voltižérkou, s její touhou naučit se pořádně cválat na koni, s touhou konečně být ve voltiži někdy první :-) (a já se těch kobyl tááááák bojím).
A když se nakonec nad tím tak zamyslím, tak ani nechci mít bezúdržbové dítě, protože kdyby to dítě bezúdržbové bylo, tak bych zřejmě neměla možnost
- prohrát v prší sedmkrát za sebou
- znát každou díru na dálnici D1
- vidět své dítě stát na koni, který jde
- vědět, že tohle puzzle složím už poslepu :-)
- dotáhnout své dítě na prkna Dejvického divadla, kde si vystřihlo se svými spolužáky krásné divadelní představení
- chodit do ZOO pětkrát ročně
- navštívit farmu Bolka Polívky
- poznat spoustu milých lidí, které znám právě díky dětem
atakdáááááááálééééééé
A i když nepřečtu tolik knížek a občas jsem fakt unavená k padnutí, tak vím, že zase velmi brzy třeba sednu do auta v půl šesté ráno a pojedu 300 kilometrů, abych se v sedm večer vrátila, orvaná jak borůvka, ale s dítětem pyšně nesoucím novou flotu na hrudi, a abych druhý den v rámci odpočinku celý den mastila prší :-)
Přiznám se, že tohle taky nechápu. Kdokoli oznámí, že čeká první/druhé/páté dítko, může očekávat záplavu jásotu. Kdokoli dumá nad tím, zda si pořídit první/druhé/páté dítko, dostane od všech stejnou radu - jdi do toho, bude to skvělé. A tento jásot je periodicky prokládán zoufalými výkřiky: děti chtějí jíst! Chtějí chodit ven! Chtějí si hrát a povídat! Mají nudli! Jsem z toho unavená, co mám dělat?! m.
OdpovědětVymazatTak jo, taky občas prdlám, ale tak nějak sama pro sebe. Já jsem si tuhle cestu zvolila, tak jí musím ujít. Tak to prostě je. Já si pořídila dítě jenom jedno, někdo si jich vystřihne víc. Musí ovšem počítat, že ty potřeby se budou počtem dětí násobit, že každé dítě je bude mít jiné, úměrné věku .... Já to nepobírám, ale já už jsem zvyklá, že jsem divná :D
VymazatJá vcelku chápu, že ne každá ženská dopředu věděla, co obnáší mít děti. Ale co mě docela fascinuje je to, když někdo pořád skuhrá a bečí jak nezvládá a obratem si pořídí třetí. Tak buď nebečím, nebo nešu... :-)), ale obojí dohromady moc nejde.
OdpovědětVymazatTichý pozorovatel
Dneska patří do koloritu všedního dne hekání nad nezvládáním vlastního života.Třeba jim zvednou náladu pěkné reklamy a společné hromádky:D
OdpovědětVymazatBrouzdající
Škoda, že se to celé nějak pos.....bys bývala mohla pít kafe u nás, jezdit domu až v neděli a kobyl se přestat bát, jako já. Stačilo by je odvést párkrát na pastvu nebo do stájí, když z té pastvy zdrhnou a být svědkem toho, jak jim nejmladší čistí kopyta.
OdpovědětVymazatDěti nemám bezúdržbové a jsem za to ráda. Až budou, bude to znamenat, že tu zůstanu s mužem sama.
A.
Boží jméno JHVH (Jehova, Jahve) je uvedeno v Bibli ve starém Zákoně přibližně asi 7000 krát. V Novém zákoně je Boží jméno JHVH (Jehova, Jahve) uvedeno 230 krát.
OdpovědětVymazatProtože se představitelé Izraelitů báli, že budou potrestáni za zneužití Božího jména, tak ho přestali používat. Mysleli si, že Boha Jehovu oblafnou a mine je trest za to ,že zneužívali svoji moc a porušovali dohodnutou smlouvu s Bohem Jehovou. Přestože byli varováni proroky, že budou tvrdě potrestáni za to co provádí si nedali říct. Mysleli si, že jim to Bůh odpustí, jako již mnohokrát předtím jim odpustil jejich špatné jednání. Ale to byl jejich omyl. Bůh je tvrdě potrestal zničením chrámu Římany. Od té doby skončila smlouva mezi Bohem Jehovou a fyzickým Izraelem.
Jehova Bůh prostřednictvím svého Syna Ježíše Krista založil nový duchovní Izrael pro celé lidstvo. Tento nový Izrael má název Boží Království.
Nyní kdy žijeme v čase konce je obnovováno a očišťováno Boží jméno JHVH (Jehov,Jahve) po celém světě.
Dále je ohlašován příchod fyzického Božího Království zde na zemi pod vládou Božího Syna Ježíše Krista. Lidé jsou vyzýváni, aby se nezabíjeli a ani se neučili zabíjet, neubližovali druhým lidem, nezneužívali svoji moc, snažili se dodržovat morální zásady jinak nebudou moci žít v tomto Božím Království. Na tyto rady z Bible nereagují a stále si dělají co chtějí. Jsou varováni už několik generací že za to budou potrestáni, jako to varování ostatně činili proroci ve starém Izraeli.
Mnozí pozdě zjistí, že udělali chybu, když ta varování nebrali vážně, ale už nebude cesty zpět.
Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne
Světe, div se, ale moje dítě není bezúdržbové. Je jako fakt hodně údržbové. Již od narození stále něco vyžaduje a počítám, že ještě pár let vyžadovat bude.
OdpovědětVymazatJako ten začátek, to je fakt mazec, to se to dítě ani nevytento bez vaší údržby. Postupem času se to lepší a přes větu: Mamííííííííí, pojď mi utřít zadek, se dostanete až k fázi, kdy netřeba ani záchod chodit prohlížet. Úleva. Od nezbytné asistence při jídle se dostanete až k fázi, kdy najednou zjistíte, že v lednici není ani jeden jogurt, byť jste jich posledně dovlekli karton. Ovšem není třeba při jakémkoli náznaku hladu letět k lednici, vyjmout jogurt, vzít lžičku a dítě trpělivě krmit, zatímco sníte o tom, jak krásně by vám bylo na kanapi :-). Zkrátka a dobře, každá doba si žádá své.
Dneska jsem se tu zamyslela, jak asi tak může vypadat bezúdržové dítě. Dospěla jsem k tomu, že bezúdržbové dítě již od narození jí samo, vyprazdňuje bez potřeby asistence, převléká a myje se samo, potom chodí samo ven, na kroužky, uklízí, pere, žehlí (nejlépe pro celou rodinu), vaří a obstarává veškeré rodinné platby, jakož by snad mohlo i záhy začít vydělávat.
Mému dítěti je devět. Asistenci u většiny běžných úkonů nevyžaduje. Je schopné si naložit jídlo, poklidit (pokud už hodně řičím), umí si dojít na záchod. Spoustu věcí ale pořád nějak neumí. Třeba se neumí dopravit každé úterý na druhý konec Prahy na trénink, nezvládne se dopravit na závody, neumí vyprat a vyžehlit se učí ručníky (a děsně jí to baví, huráááááá). Jsem smířená s tím, že hodně věcí ji ještě budu muset naučit, u hodně věcí jí budu muset asistovat. Někdy mě to baví, někdy ne. Z cest na závody třeba bývám hodně unavená, protože se jich většina odehrává na Moravě, tedy ráno brzo vstávám, balím, pakuju, řídím, pak tam půl dne většinou stojím, občas je mi zima a nejradši bych si lehla na kanape s knížkou a uvařila si kafe. Ne, že tam popíjím kafe z kelímku, které mi povětšinou moc nechutná. Nebo mě taky moc nebaví se jednou týdně v šest večer zvednout a jet to dítě vyzvednout z doučování, bo na matiku je tupá po mně. Je hodně věcí, který mě nebaví. Jsou dny, kdy jsem unavená, že bych padla hubou do postele a týden nevstala.
Ale víte co? Jednou jsem si to dítě pořídila, takže pokud nechci, aby se mi potloukala s klíčem na krku po vsi od ničeho k ničemu, tak jedu, zařídím, vyřídím, odřídím, zabalím, vybalím, vyperu a tak všechno kolem toho. A odměnou je mi radost z úspěchu, věty typu: Maminko, za žádný peníze bych tě neprodala, semtam nějaké to vztekání a držkování (Po kom to to dítě sakra může mít? :D), únava střídaná radostí. Jednou to dítě mám a mám ho se vším všudy. Tedy i s jeho potřebami se najíst, jít ven, potřebami být se mnou, i když se mi fakt nechce už po sedmé to odpoledne hrát člobrdo nebo prší. S potřebami, kdy je smutná a musím utěšit, s potřebami, kdy má radost a křičí ji na celý svět. I s její touhou stát se dobrou voltižérkou, s její touhou naučit se pořádně cválat na koni, s touhou konečně být ve voltiži někdy první :-) (a já se těch kobyl tááááák bojím).