I tak říkám "NE" trestu smrti

Asi mě nařknete z necitlivosti, jistě by se vyrojil i nějaký ten argument, že kdybych byla v kůži rodičů, nebo něco podobného. Může se stát. Ale já přesto říkám "NE".

Vždy, když se stane nějaká nepochopitelná tragédie, vyrojí se mnoho článků a blogů na téma trestu smrti. A jeho zastánci volají po jeho znovuzavedení. Rozumím jim, chápu je. Je mi naprosto jasné, proč to tak chtějí. 

Je mi líto zmařeného mladého života. Je, ne, že ne. Ale myslím, že trest smrti tohle prostě nevyřeší. Věřte, že i já si kladu otázku, jak je možné, že vlastně dva lidé pustili mezi nás osobu nebezpečnou. Jo, já vím, prý vyléčenou, říkala paní doktorka. Jo, vím, že soudce říkal, že její posudek byl přesvědčivý. Jojojojo, já to vím. A přesto si myslím, že vražedkyně ze Žďáru neměla mezi námi co dělat. Když byla po minulém incidentu uznána nepříčetnou, zcela jistě ji to zachránilo od mnoha let za mřížemi. Ta léta měla strávit za mřížemi jinými. Za mřížemi detenčního ústavu, psychiatrické léčebny či podobného zařízení. 

Ale stalo se, že paní doktorka napsala posudek, pan soudce pustil, nikdo neudělal chybu a 10 milionů občanů tohoto státu se stalo rukojmími jedné ženy. A ta žena si vybrala jedno místo a spáchala to, co spáchala. Chce se mi ironicky napsat: Děkujeme. Nenapíšu to. Je mi smutno z toho, jak všichni furt dokola melou, že nic neporušili, nic nezanedbali, chybu hází jeden na druhého a výsledkem toho všeho zatím je odstoupení primáře psychiatrické léčebny, protože je mu 68 let a neustál by mediální tlaky. PROSÍM????? Pan ředitel by neustál mediální tlaky? Dovoluji si podotknout, že když je někdo ředitelem, měl by ustát daleko víc, než je mediální tlak. No, ale tak nám pan ředitel odstoupil, teda nikoli proto, že by cítil nějaký díl zodpovědnosti za vzniklou situaci, ale prostě proto, že by to neustál. Chce se mi zvracet, pane řediteli!!!!

No, takže abych to nějak uzavřela. Je mi líto rodiny, postižených, všech těch dětí, které si tím peklem musely projít. Cítím s nimi, byť je neznám. Tragédie, která se stala, se už bohužel nedá odestát. 

Stálo by ovšem za to, aby teď konečně někdo z ostatních aktérů příběhu řekl: Promiňte, udělal jsem chybu, je mi to líto a budu s tím muset žít do konce života. Ne, že by to zmírnilo utrpení těch, kteří si tím prošli, prochází a budou procházet ještě hodně dlouho, možná do konce svých životů. Ale bylo by možné říct, že někdo má svědomí, čest, morálku, zodpovědnost za své činy. 

A taky by to jaksi chtělo pravidla, aby se mezi námi nemohla pohybovat žena, která si v minulosti vzala jako rukojmí šestileté nevinné dítě ...... Ne, tohle prostě trest smrti nevyřeší, tohle má řešení někde úplně jinde.