Když přijdou zlé časy

aneb když od vás pár lidí zmizí

V životě jsou časy dobré. To je dobrý, to máte kolem sebe lidi, smějete se, bavíte, prostě všechno je zalité sluncem, i když prší. Potom přijde rána a vy si jednak uvědomíte, že jste se patlali v blbostech, pročež důležité věci jsou někde úplně jinde. A taky najednou zjistíte, že pár lidí zmizelo. 

Jako, ono je to nakonec dobře, protože lidi, co jsou s vámi jen, když je vám dobře, jsou vám tak nějak v životě k ničemu. Ne, že byste teda chtěli ty lidi jen vysávat, ale počítáte, že když se patláte v průs..., teda průšvihu, že by mohli přijít a podat pomocnou ruku. 

A abych byla soudná a spravedlivá, tak nejen, že lidi zmizeli, ale daleko víc se jich najednou objevilo. A to bylo hodně příjemné překvapení. Jsem ani nevěděla, že tu jsou. A najednou tu byli a tak vůbec. 

Třeba jedna paní, se kterou si vykám. Tak ta najednou nabídla pomoc. A nabádala mě, že fakt nemám dumat, jestli není blbé, abych jí zavolala. Že prostě mám zavolat. Maximálně mi řekne, že nemůže, neumí pomoc, ale že si můžu být jistá, že půjde-li to jen trochu, pomůže. 

Nebo to, že vám někdo jen tak zavolá, že jsou lidi ochotný vás křísit o půlnoci, i když víte, že ráno vstávají do práce. Že se jen tak zeptají, jak se cítíte. Že jsou ochotný se řítit přes park jen proto, aby vám dali "bachovky" na úlevu. 

Nebo hodně lidí nabízelo výlet pro děcko, abych si mohla hodit nohy nahoru a chvíli fakt nic nedělat. Objevily se i nabídky na to, že si někdo vezme dítě na celé prázdniny, na víkend. Že si pro ni z Moravy přijedou, abych se nemusela vláčet až do Beskyd. 

Nebo třeba kamarádka ve dveřích, kdy pod paží třímala tři zmražené pizzy, v téže ruce ještě igelitku s nákupem. To bylo taky hodně fajn. 

Nebo ten pocit, že si někdo bez debaty vezme vaše teplotující dítě ze školy, protože vy zrovna teď z práce vypadnout nemůžete, celé odpoledne se o to dítě stará a nic za to nechce. 

A v práci? Já vůbec netušila, že existujou lidi, jako je můj šéf. Poslední léta mě naučila něco úplně jiného. Ale to, že najednou někdo neřeší, že potřebujete vyšumět z práce dřív, protože to prostě jinak udělat nemůžete. A že vám nabídne, abyste si práci dodělali z domu, a ještě se zeptá, jak jinak může být nápomocen .... 

Takže všechno zlé je pro něco dobré. Já si totiž uvědomila, že je hodně hodných lidí na světě, že ty lidi jsou kolem mě. A že mám fakt přátelé s velkým P a kamarádky s velkým K. A ti ostatní? Můžou nás pak poplácat po zádech a křičet, jak moc rádi nás vidí ..... my si o tom doma už myslíme své. 

Takže ano - přítel je ten, kdo přichází, když všichni odešli. A já měla kolem sebe davy. A tímto jim všem děkuji. 

PS: Nechtěla jsem být patetická, jen .... Však vy víte :-).