Dneska je móda sdílet, tak i já budu sdílet o tom, jak jsem byla blbá

aneb o Ivčině zázračném probuzení


Nikdy jsem na toho svýho chlapa nějak extra nenadávala. Jako, jasně, nikdy to pitomý prádlo nepověsil tak, jak se má. I to nádobí do myčky dává nějak jako divně, ale to jsem občas řekla, občas pokrčila rameny. A to všechno v závislosti na míře únavy, tedy, jestli se mi to chtělo řešit nebo nechtělo. 

Dneska vím, že pekelnou chybou bylo to, že jsme nesedli každý k jednomu kompu (a nebude to tím, že máme doma jen jeden), abychom si online pořešili, že ta fuska visela zase blbě!!!! a ten hrnek měl být vlevo a ne vpravo, páč vpravo přeci patří skleničky. Prostě jsem chvíli prdlala, chlap si vylezl před barák zakouřit a byl zasejc klid. 

Jenže my to prostě dělali blbě. Měli jsme ty fusky a skleničky pořádně online rozmáznout, aby se jako fakt vědělo, kdo je v tej rodině ten opravdovej chudák. 

No, a páč jsme na to šli blbě, tak to taky pěkně blbě skončilo. Buch bác, měsíc zpátky chlap ve špitále. Oujééééééé. A tak si tam na outraty zdravotní pojišťovny pobyl pěkný měsíc. A víte co? 

Ať ty fusky věší našišato, ať dá ty skleničky do myčky třeba dnem dolů, ale ať to udělá!!! Ať napíše s mladou úkoly (i když u toho vypadají, že se povraždí), ať ji vyzvedne ze školy, když je doma z práce dřív, ať umeje auto, dojede do pneuservisu, ať ...........

Minulý měsíc vypadal následovně:

04:45 - budíček
04:46 - sedím a čumím do blba, pes registruje, že vstávám
04:47 - odchod se psem na zahradu
05:15 - návrat do tepla, konvice na sporáku, vařím kafe
05:20 - odchod do koupelny, sprcha, abych se probrala
05:30 - piju kafe a snažím se něco konečně vidět ostře
06:00 - příprava svačiny, oblečení pro dítě, snídaně pro dítě, oblíkám se, maskuju kruhy pod očima
06:30 - 07:00 - marná snaha donutit dítě udělat rychlejší pohyb
07:10 - start - vyrážíme
následně vykládám dítě, svištím na metro, utíkám do práce
někdy mezi 16:00 - 18:00 vyzvedávám dítě a mastíme domů, následuje:
vyprat, vyžehlit, poklidit, sklidit, připravit, napsat, udělat, přidělat, oddělat, vyvenčit, nakrmit, uvařit, nakoupit, umýt ....... - v různém pořadí samozřejmě ........... v blíže nespecifikovanou hodinu poté padám po hubě do postele

Mimo to zjišťuji, že
- na mě svítí v autě inspekce
- neodtýká umyvadlo
- jeden den vypnuli vodu, takže jsme se myly v Magnézii
- je potřeba zasadit ty stromky, NUTNĚ
- máme závody v Brně ............. a tak dááááááááááááál, a tak dáááááááááááááál

Asi nemusím víc dodávat :-).

Komentáře

  1. Ivčo, jen do toho, zní to strašně!!!
    Ale víš co nechápu? Když se stejně do půl šesté neprobereš, proč vstáváš už ve třičtvrtě na pět?
    Návrh:
    5:45 budíček
    6:10 návrat se psem, konvice na sporák, rychlá sprcha (časový limit - než se začne vařit voda, na mě to funguje :)
    6:30 donutit dítě vstát, svačina, oblečení.... no je fakt, že to už by bylo dosti hektické
    7:120 odjezd.
    No, asi by to šlo hůře, pravda, ale vtávat o dvě a půl hodiny dřív, než je odchod, a to ještě ráno, no uaaaa

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nevím, jak to má Ivana, ale řekla bych, že podobně jako já. Mám pomalý starty, hodně pomalý. A ráno potřebuju klid. Absolutní klid. Žádný rychlý pohyby, žádný hluk. Žádné hektično. Stejně se ze mě stává něco podobného člověku až tak kolem 9. Takže taky vstávám o mnoho dřív. Za ten klid mi to stojí.
      A to nemluvím o situacích, kdy by se sice rádo spalo, ale jaksi to nejde :-)

      Vymazat
    2. Jarka uhodila hřebíček na hlavičku. Já kdybych vstala později, tak bych později odešla. Ráno musím nějakou dobu čumět, než jsem schopná akce. Jak já bych chtěla vstát a jít .... jenže to nějak nejde :-)

      Vymazat
    3. Obávám se že jsem stejný případ. Potřebuju čas a klid, abych mohla nějak rozumně fungovat.Vstát na poslední chvíli nepřipadá v úvahu.

      No a jinak - člověk občas potřebuje nějakou ťafku, aby si uvědomil co má. Štěstí, když ta ťafka moc nebolí, ale probudí.

      Vymazat
    4. Přesně tohle mi pomohlo naučit se zvládat ranní starty. Jakmile mám vstát a do půl hodiny opustit byt, jsem nepoužitelná. Potřebuju vstát, pak alespoň hodinu na rozjezd a dobrý. V klidu se oblíknout, namalovat, hlavně si vypít kafe, protože dokud si nedám kafe, tak nic a pak teprve můžu někam jít. Tím, že si posunete budík, že se ještě deset minut vyspíte, to nevyřešíte. Radši si fakt ukrojit z toho spánku. Bolet to bude prvních deset minut po vylezení z postele a pak se to srovná. Když vstanu na poslední chvíli, tak mám akorát v háji celý ráno, protože nestíhám a probírám se pak ještě sto let.

      Vymazat
    5. Na kafe stavím většinou ještě slepá :D

      Vymazat
  2. Koukám, že jste všechny jako můj muž :-)
    Vstává přede mnou, cca v 5:15.
    Já vstanu v 5:25. Následuje smršť - opláchnutí, zuby, oblečení, v 5:35 odchod z domova,v 5:55 sedím v kanceláři.
    Tam se teprve asi hodinu probouzím :-))) Muž má víc jak hodinu pro sebe na snídani u netu, koupelnu, poté budí kluky a kolem sedmé je veze do ústavů. Neustále se kvůli tomu doma dohadujeme. Nejsem schopná vstát na první zazvonění budíku. Pokud náhodou vstanu o pět minut dřív, tak doma čumím a nevím co těch pět minut dělat, protože už to mám natrénované do pikosekundy :-)))

    Pavlína SD.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak přesně tohle neumím :-). A jak bych to potřebovala umět. Ale já prostě ráno potřebuju kafe a čumět ...

      Vymazat
  3. -))))) dost dobrý, Pavlíno, i ty jsi zena budovatelka, skoda ze se nemohou vyjadrit budovatele, bezesporu Tvuj muz to ma lepsi, jen nechapu proc ho tak brzo budis-))))) a hodina probouzeni v praci , no to je bomba, verim ze brzy z nas vsech budou marketingový pracovníci taky Pavlina, Ivca se posledne strasne nastvala kvuli svobode slova a demokracii

    OdpovědětVymazat
  4. A víš co, někdy se probouzím i hodinu a půl :-)
    Muž se budí sám, protože má právě ráno rád klid a dlouhý probouzení.

    Pavlína SD.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu