Měla bych znát své sousedy,

ale stejně mě to vždycky překvapí

Včera pořádala naše škola Svatomartinské slavnosti. Od školy vyjde průvod do kostela svatého Martina, kde se koná program. Každoročně jsem překvapená hučením, šuměním a vůbec hlukem v kostele, zatímco prvňáčci v potu tváře recitují básničku. Po programu v kostele odebíráme se do místní restaurace na husu zdarma a svatomartinské víno (nezdarma). Průvod je lampionový a jde vždy kolem rybníka. 

Nemělo by mě překvapovat, že někteří jdou zkratkou, aby byli u husy co nejdříve. Nemělo by mě překvapit, že někteří se programu vůbec nezúčastňují a už si drží místa v hospodě, aby byli u husy co nejdříve. 

Ne, nemělo by mě to překvapovat. Ale stejně jsem včera po příchodu zase čuměla (a to jsem jako jeden z organizátorů dorazila autem před průvodem, nikoli kvůli huse zdarma, ale kvůli péči o VIP hosty), že pan starosta už čekal na husičku :-), držel místa u stolu pro své přátele. Jj, taková husa zdarma je fakt husa zdarma. Co na tom, že na malé děti se nakonec nedostalo. Co na tom, že jedly suché knedlíky. Že ano, pane starosto .... 

PS: Je mi dneska fakt líto, že jsem se Vás kdysi veřejně zastala ..... fakt líto.