Potřeba jistoty, čistoty, sucha a pohodlí

aneb tohle není o "ólvejskách"

K životu tak nějak zvrhle potřebuju několik věcí, které, jak se sem tam přesvědčím, nejsou pro mnoho lidí zase až tak důležité. Ano, každý to máme v životě jinak. Každý čekáme něco jiného, jinak žijeme, jinak se chováme. Co dobré pro jednoho, nemusí být zákonitě dobré pro druhého. O tom žádná. 

Já prostě potřebuju jistotu - že budu mít kde hlavu složit, kde se umýt, co jíst, pít, teplo a tak vůbec.

Potřebuju čistotu - fakt bych nepřežila bordel v bytě (nejsem si vážně jistá, že znamená šťastné dítě), špínu a humus. Potřebuju se sprchovat, umývat si ruce, mít vypráno a vyžehleno, vyčištěné koberce a další takové věci související s čistým a útulným bytem. 

Potřebuju sucho - vlhké zdi a protékající střecha není nic pro mne (teda tohle snad vadí opravdu většině, na rozdíl od předchozích dvou bodů). Já sice vodu přitahuju, pročež se pravidelně stává, že jsem někým vytopena nebo mi prdne nějaká hadice. Ovšem následky likviduju okamžitě. Nesmí být poznat, že mi cosi kdesi vyteklo. 

A potřebuju pohodlí - sednout si v klidu s knížkou, k televizi či s přáteli a mít pocit pohody, pohodlí. Být zkrátka a jednoduše spokojená. A to pohodlí tak nějak souvisí s tím předchozím. Těžko bych se cítila pohodlně ve špíně, vlhku, chladu, necítila bych se pohodlně, pokud bych nevěděla, kde složím hlavu za měsíc. 

Život přináší spoustu věcí, které člověk musí řešit. Nebývají jen příjemné. Občas nám to dokáže pěkně zatopit. Všechno ale zvládám tak nějak líp, pokud mám to výše uvedené. To je moje priorita. 

A potřebu těch výše uvedených věcí tak nějak přenáším i na své dítě. Jasný, vychovávám ji, žije se mnou a ví, co je důležité. Ví, že doma je teplo, sucho, pořádek a klid. A tak se sem jistě ráda vrací. Ví, že se sem bude vracet i nadále. A pokud by na nějaké stěhování někdy došlo, bude to naše rozhodnutí, tedy i její. I ona bude moci hovořit a přispět k tomu, zda se stěhovat budeme či nikoli. Ví, že si sem může pozvat kamarádky, že se nemusí stydět za nepořádek, špínu a vlhko. Že i přesto, že po nájezdu nejlepší kamarádky je to v pokojíčku jak po výbuchu semtexu, je tu všude čisto. 

Měla jsem spolužačku, její máma byla alkoholička, s otcem sice žili ve společném bytě, ale dost drsně se rozváděli. Byl tam bordel, humus, špína a smrad. Dodnes se nemůžu vzpamatovat při vzpomínce na záclony polité inkoustem, zborcenou polici s knihami, rozteklé máslo na stolku v obýváků, kuchyňskou linku plnou prázdných lahví a dřez přetékající špinavým nádobím, o stavu wc a koupelny nemluvím, to by se mi nemuselo udělat dobře. Neutěšený stav rodiny se odrážel v neutěšeném stavu bytu. Tohle byl vážně extrém, stejně, jako ta máma s tátou byli extrém. 

A tak se pořád nemůžu ubránit dojmu, že to, v čem žijeme, je jednoduše odrazem toho, jací jsme. Jak moc máme v sobě jasno a sami v sobě pořádek (jsem se asi pochválila, což?, hahahahaha). Ale vážně, co si o tom myslíte vy? Je možné, že někdo, kdo není schopen udržet stav domácnosti v čistotě a pořádku, je schopen udržet v pořádku svůj vlastní život? Je možné, že někdo, kdo není schopen udržet si byt a nestěhovat se jako kočovný nomád, nežije svůj život ve zmatku a chaosu? Je to možné? Nevím ...... Zkusím to otevřít jako diskusní téma a uvidím. 

PS: Nemluvím o provozním bordelu - ten mám samozřejmě doma taky :-). Knížky, noviny, s hrnečkem od kafe neběžím ihned, jak to kafe dopiju a tak podobně. Aktuálně tu mám na gauči připravené prádlo na žehlení. Páč nikoho nečekám, počká tam prádlo do večera :-). A kdyby se náhodou někdo zjevil, jsem schopná hodit koš během deseti vteřin do skříně :-).