Čičí, haf a nová vůně do vysavače

aneb co není zakázáno, je dovoleno

Měla jsem v minulém bytě velké francouzské okno a byla jsem na něj vážně pyšná. Přímo před tím oknem rostla krásná vrba, tak jsem ho nehyzdila žádnými závěsy ani jinými výdobytky, prostě ho nechala tak, jak bylo. Sedávala jsem u něj a četla. V létě u otevřeného užívajíc si šumění vrby, v zimě u zavřeného samozřejmě. To jsem si užívala pohled na ojíněné větve, pokud jsem tedy zrovna nebyla zabraná do děje. 

Jednou jsem ovšem ke své obývákové pýše došla a ta pýcha byla do výšky cca jednoho metru (tedy tam, kam naše malá umělkyně dosáhla) pomalováno voskovkami. Povolala jsem pachatelku a optala se: CO to je? Odpovědi se mi dostalo téměř okamžitě. Ukázala rukou na jedno křídlo a pravila: Čičí. Poté stočila ruku k druhému křídlu a pronesla: Haf. Zcela nevýchovně jsem dostala záchvat smíchu a večer trávila tím, že jsem drsnou stranou houbičky a neekologickým Cifem drbala voskovky. Druhý den to tam bylo zase. Nechala jsem to tam a návštěvám pyšně vokazovala umělecké dílo vysvětlujíc, že to levé je kočka a to pravé je pes. 

Taky jsem po čase zjistila, že ty časáky o malířích buď budu muset uklidit nebo nechám dítě, aby se mi umělecky vzdělávalo od útlého věku. Jsou teď trochu odrbané, ale dítko je schopné si ze skříně už poměrně dlouho vyndat věci tak, aby barevně pasovaly k sobě. Možná výsledek uměleckého bádání v batolecím věku. 

Občas jsem večery trávila tím, že jsem u televize motala toaletní papír zpátky na ruličku (nepoužitý, samozřejmě). No, někdo štrikuje, já motala hajzlpapír. Ona to totiž musela být děsná bžunda. Ukořistit roli toaletního papíru a hodit. Umím si představit to nadšení dětské duše, když se to rozmotává a rozmotává a rozmotává. 

Brýle schované v koši na špinavé prádlo, protože: Maminko, počebujou vyplat, jsou moje oblíbená historka. 

Co byla ale ta největší bžunda? Vaření !!! Trocha vody v míse a pytlík mouky k tomu, vařečka a už to byly skoro knedlíky. Sem tam jsem shora dolů na zem přihodila kousek mrkve, přisypla koření a mňamka byla na světě. Důležité bylo akorát pohlídat dítě, aby se nerozhodlo tím nakrmit psa, asi by to střevama neprošlo. 

 A tak se taky jednou stalo, že v zápalu vaření jsem se ohlídla ihned poté, co jsem uslyšela, že se něco sype. Po celé kuchyni bylo rozsypané Granko. A protože vysavač a mop jsou nástroje mi poměrně známé, Granko jsem rychlostí blesku vysála. Od té doby sypu trochu Granka do pytle v pravidelných intervalech. Víte, že to krásně voní? 

PS: Není byt dětí stejně jako náš? Ne, že by neměly respektovat žádná pravidla, ale čím více zakážeme, tím více mají ty opičáci mrňaví potřebu to všechno vykramařit :-)