Máme doma tryznu

aneb o hře na tichou poštu

Ředitel naší ZŠ končí. A páč je současně i třídním učitelem naší  mladé, máme doma tryznu. 

"Mami, my jsme všichni tak brečeli, že jsme měli úplně přesolenou polívku u oběda. Páťáci normálně nechápali.", líčila mi s vyvalenýma očima. A jelikož jsem nebyla schopná z toho dítěte vypáčit žádnou srozumitelnou informaci osvětlující odchod pana ředitele, absolvovala jsem pár telefonátů se stejně zmatenými matkami spolužaček, abych se usnesla, že se prostě optám u kováře. 

S ředitelem jsem byla svého času docela ve při, než jsme si vyjasnili vzájemné postoje a požadavky. Poslední rok bylo vše zalité sluncem. Nejdřív jsem musela vysvětlit manželovi, že mám právo na informaci stran dalšího působení našeho ředitele, když to znamená, že nebude učit mé dítě, abych vzápětí vysvětlila řediteli, že jako by mě vážně zajímalo, cože se děje. 

Děje se to, že z ředitele se stal zastupitel, pročež následně mi strýček Huhla objasnil, že dokonce místostarosta. Počítám, že jestli si ředitel vzpomněl na naše rozepře, tak si moje sdělení, že je mi jeho odchod líto, vyvěsí místo vysokoškolského diplomu. Jo, je mi to líto, ale přesto jsem schopná mu přát úspěch ve volbách. A přát mu úspěch v jeho snažení i do budoucna. Zase tak děsnej nikdy nebyl :-). 

Nakonec jsem zjistila, že při loučení byly slzy na obou stranách a že jisté projekty a záležitosti školy pan ředitel neopustí a bude se s dětmi i nadále vídat. Náplast. Drobná, ale je tam :-). 

Včera večer zazvonil naší mladé telefon:

Ahoj, V., co chceš? - ohlásila se.

Do důchodu? - ptala se.

Nevěř všemu, co píšou na internetu. - poučila druhou stranu. 

Zkrátka a dobře, spolužačka, toho času nemocná, informovala moji dceru, že pan ředitel jde do důchodu. Asi by to nechtěl slyšet, na důchod ještě věk vážně nemá. A já jen čekám, kdy se dozvím, že se nám pan ředitel zbláznil. Ovšem, když vidím tu třídu, ani bych se mu nedivila :D