Kalamita očima Ivči

aneb co se dá dělat? Uvařit si grog

Včera jsem vezla děti z kroužku. Bylo po sedmé hodině. Holčičky nastoupily do auta a já pravila: Holčičky, prosím vás, prší, namrzá to, jede se špatně, buďte hodné. 

Na Jenerálce jsem křičela, aby sakra zavřely ty klapačky, na Pučálce jsem jim sdělila, že z Horoměřic jedou autobusem. V Horoměřicích na můj dotaz, zda mají připravené peníze na autobus a jestli se jim tím busem jako fakt chce, píply, že ne. Vyložila jsem jednu a s druhou dojela domů. Místy jsem bruslila po ledu, místy plavala v loužích vody, které se tvořily v kolejích vyjetých na silnici. 

Z domova jsem volala naší účetní, jestli dorazila v pořádku domů. Sdělila mi, že ač opustila kancelář poměrně brzy a těšila se, že bude včas doma, sedí ještě stále ve vlaku kdesi v poli před Českou Třebovou a je ráda, že jim zatím svítí a topí. Ranním dotazem jsem zjistila, že dojela domů v jedenáct v noci. Odtáhla je dieselová lokomotiva. 

Ráno jsem uviděla na ledu ležet sníh. Uvařila jsem si kafe a dala první ranní cígo (prosím odpůrce nikotinu, aby mlčeli, dnes není den na přednášky o škodlivosti kouření). Podupávala jsem na terase, kde byla ledová krusta pokrytá sněhem. Když jsem se vrátila domů, zjistila jsem, že neteče voda. Usnesla jsem se, že neumytá do práce teda fakt nejdu. Vytáhla jsem dítě z postele, vyposlechla si nářky na téma "nechce se mi do školy", zavolala dodavateli vody, abych se dozvěděla, že na tom už pracují. Pustili ji krátce před sedmou. Odvezla jsem dítě do školy a vrátila se domů, abych se zcivilizovala do procesu. 

Po příjezdu do Prahy jsem zjistila, že v telce fakt nelhali a tramvaje nejezdí. Praha 6 vypadala jak depo tramvají. Na zpravodajských serverech píšou, že to nejezdí furt. A lidi nadávají a nadávají a stěžují si a prdlají a vztekají se. 

Já jsem teda profesionální prudič, ovšem jsou situace, kdy držím hubu a krok a jsem ráda, že jsem ráda. 

Dneska jsem třeba ráda za to, 

• že voda nakonec tekla
• že silnice byly prosolené
• že metro jezdí
• že mám elektřinu (páč někde jí prej nemaj)
• že jsem si skákla pro čokoládu, kterou jsem celou sežrala. 
• 
  

Já si tentokrát nestěžuju. Jednak o přicházející ledovce včera bylo slyšet ve všech rádiích, bylo možno si přečíst všude možně, takže jednomu mohlo být hnedle jasné, že něco se dít bude. Nešlo tomu uniknout, tak já se teď jen divím, že se někteří diví. Mimochodem, mohli by se přestat divit a vyrazit do terénu. Jistě vědí, jak urychleně zprovoznit tramvajovou dopravu v Praze :-).