Jitrnice versus vinná klobása

aneb ode dneška jedině vinnou klobásu

Já teda tak nějak můžu obojí. Taková jitrnička se zelíčkem a brambůrkem, mňam. Zrovna nedávno jsme se tu cpali po zabijačce jitrnicema jak protržený (vegetariáni a vegani laskavě prominou, ale já ty mrtvolky prostě můžu). Jenomže to jsem ještě netušila, že ta jitrnice je konečná. Kdežto ta vinná klobása je nekonečná. Nevěříte?

No, vezměte si to takhle. Podle jisté logiky je úsečka něco, co je ohraničeno. Tedy ta jitrnice je ohraničená. Těma špejlema, jasný, ne? (vaří se to, smaží se to, peče se to, nejí se to :-)). Kdežto tu vinnou klobásu mi tuhle utrhli v krámě na jedný a na druhý straně, pročež to ničím, ale opravdu ničím neohraničili, takže mi prodali nekonečný kus 20 dkg vinné klobásy. A já (páč to jím v rodině jediná, vinnou klobásu tu, na rozdíl od jitrnic, nikdo jiný nejí) jí spořádala na posezení, abych byla odměněna opravdu luxusním bolením žlučníčku. No, ale zpátky k tomu nekonečnu. Kdybych si v krámě byla bývala řekla o půl metru vinné klobásy, už bych si řekla o úsečku, ale protože si neříkám o půl metru vinné klobásy, dostávám přímku, která jak známo, je nekonečná (musíte si tu klobásu natáhnout na kuchyňské lince, to dá rozum).

A páč jsem osoba velice rozežraná, budu ode dneška jíst tu vinnou klobásu (a nebudu si říkat o půl metru, abych náhodou nedostala úsečku), páč je nekonečná, páč není ohraničená. A úsečku-jitrnici přenechám rodině, beztak tu vinnou klobásu neradi :-). Chápete to? 

Zkoušela jsem to dnes odpoledne pochopit - přímka vs. úsečka. Nepochopila nebo asi pochopila, já fakt nevím. Jedno vím jistě, chtěla bych mít tolika času, abych mohla celý den obhajovat svůj názor na téma přímka-úsečka. Asi začnu co nevidět učit dítě doma. Jistojistě pak budu moci debatit na téma přímka-úsečka ve virtuálním prostoru. 

Mmch, vysvětlení učitelky prvního stupně základní školy, jak tento vskutku zapeklitý příklad řešit, bylo naprosto jasné a o přímce nepadlo ani slovo :-).