Když

se nám dny začnou krátit,

vši a hnidy začnem hubit

To je moje nová listopadová pranostika. Kam se hrabe Martin se svým bílým koněm. Nebo jsem našla nějakou o krtkovi a komárech. Je jich hodně, ale já mám dojem, že s listopadem pravidelně, každoročně přichází VŠI. Taková malinkatá ohavná brebera, která se vám uhnízdí v makovici a pekelně svědí. Tentokrát mě hlava nesvědila, až do okamžiku, než jsem zjistila, že jedna osoba z mého blízkého okolí (osoba dospělá!!!, bezdětná!!!) si kdesi pořídila vši. Večer jsem nastoupila na hlavu s hřebínkem všiváčkem a posléze spláchla do výlevky umyvadla tři vši, které dostaly pracovní název Karlička, Pepička a Boženka (omlouvám se všem ženám tohoto jména). Zamávala jsem jim na poslední cestu sbohem a šla se věnovat dlouhým vlasům svého dítěte. Průběžně jsem infomovala všechny, se kterými jsem byla v posledních v kontaktu, že jako já JO, to dítě prozatím NE. Přestlala jsem peřiny, které jsem přestýlala v neděli, nalila si červené a přemýšlela o zásahu střihacím strojkem. 

Přesně vloni v tuhle dobu se ve vsi neobjevil ani dráteník, ani Štefan, ale objevily se vši. Vplížily se do našeho života a zabydlely se u nás na dlouho dobu. Průběžně jsem je lovila z porostů několik měsíců, neustále dokola prala, vysávala, desinfikovala a cpala plyšáky do mrazáku, až jsem přestala hysterčit a při objevení brebery ve vlasech jsem pokrčila rameny, dojela do lékárny pro další typ přípravku a začala patlat na všechny hlavy v okolí. V důsledku toho mám doma několik různých lahviček se zbytky přípravků, které nevím, jestli někdy použiju. Dost mě totiž vyděsilo, když jsem po opakovaném použití odvšivovacího prostředku vytáhla z vlasů veš živou. Asi jí to začalo chutnat. Svině to jsou, ne vši. Takže se zdráhám jeden prostředek použít vícekrát, bo mám dojem, že po určité době si v tom ty sviňky spíš lebedí, než by jim to vadilo. 

Zatím jsme ještě nepoužili petrolej. Ale trochu začínám mít strach, že možnost výběru v nabídce farmaceutických společností se nám tak nějak tenčí, takže na něj asi nakonec stejně dojde. 

Dnes ráno jsem se dozvěděla, že jsem nebyla jediná, kdo měl v hlavě zoologickou zahradu. Postižených bylo povícero.

Když se vši objevily v našich životech poprvé, usmívala jsem se při čtení článků, které zcela vážně popisovaly příběhy lidí, kteří po dlouhodobém marném boji s tímhle broučkem, končili v péči psychologů. Dneska tomu fakt rozumím. Je to vyčerpávající. Víte, že uděláte všechno možné i nemožné, aby ty obludy kamsi odpluly, pročež se den se dnem sejde a to dítě je donese znovu. A když je nedonese dítě, zaručeně je donese matka. Prostě věnujete dost hodin tomu, abyste nanesli přípravek, nechali působit, omyli přípravek, nanesli druhou fázi, nechali působit, omyli, vyčesali, vybrali, všechno kolem dokola vyprali, převlíkli, vysáli a vydesinfikovali. Nakonec víte, že je to k ničemu, protože někdo jiný je v té hlavě má, jen si toho ještě nevšiml, takže vám je za pár dnů zase věnuje a můžete začít zase od začátku.

Nezbývá tedy, než zakoupit slušivou koupací čepici a začít v ní chodit. Nebo teda vzít tu mašinku, nasadit nástavec na 3 mm a vzít to kolem dokola. Nevím, kterou variantu zvolit. V koupací čepici se mi hlava bude pařit, na oholenou mi potáhne. Takže asi ten ... petrolej ...

PS: Petrolej na vlasy rozhodně nezkoušejte!!! Způsobuje zdravotní potíže a alergické reakce. To je poznámka pro ty, kdo si myslí, že to, co se píše na internetu, musí být zaručeně pravdivé a účinné.