Hau dů jů dů, vlez na půdu,

hau dů jů dů, nikam nejdu 

Já mám s tou anglinou u holky fakt smůlu. Zatímco nad učitelkou francouzštiny se můžu rozplynout, tak tohle je jaksi teda fakt záhul. Možná to bude tím, že fráninu bere soukromě, anglinu nám zajišťuje stát. 

Začalo to teda školou School Tour, co byla sice soukromá, ale pančelka si nám pletla angličtinu s němčinou, kterou prý též učí, takže trpaslíci už za chvíli nevěděli, která bije. Dítko jsem z příšerně drahého kroužku obratem odhlásila a nepřesvědčila mě ani přítomnost na hodině, kde pančelka poskakovala ze strany na stranu, až se škola v základech otřásala, vykřikovala přitom "bééér", aby si jako děti zapamatovaly, že tohle je medvěd. 

Jenže to bylo dobrovolné, teď to máme povinné. Třetí třída byla děs, bída a utrpení. Když jsem pančelce na jejím twitrovém profilu našla, že je interested in HYSTORY, popadl mě hysterický záchvat. A když jsem na jednom testu navíc našla chyby i v češtině, vypravila jsem se do školy. 

Na začátku tohoto školního roku jsem si chrochtala blahem, že nás konečně "postihla" angličtinářka. Ale koukám, že není angličtinář jako angličtinář a už vůbec není pedagog jako pedagog. Pančelka s námi od třídních schůzek nemluví, nějak jsem se s tím srovnala, ovšem minulý týden jsem otevřela pracovní sešit mého dítěte a nestačila jsem zírat. Cvičení, které to dítě vypracovalo ve škole (no, vypracovalo, zprasilo), napsala jsem dolů dotaz, zda pančelka nekontroluje dětem jejich práci a čekala. Za týden byla moje otázka stále nezodpovězena, zato dítě vyfáslo trojec z testu. I jsem zvedla telefon a zavolala ředitelce školy, abych si to jako nechala vysvětlit. Čekala jsem pomstu. A ta se dostavila. 

Pančelka po třičtvrtě roce konečně otevřela pracovní sešit mého dítěte, poslední cvičení opravila nějakými hieroglyfy, které jsem tu teda nějak rozluštila a přeložila tomu dítěti, aby seznala, že dítku chybí v sešitě 20 cvičení z doby, kdy nás v lednu a únoru kosily virozy, která zaškrtala a nechala nás je dodělat. To bylo v úterý. V úterý jsem dítě vezla blijící ze školy, tedy ve středu jsme na to sedly a cvičení udělaly patnáct. Dělat další už mi přišlo kontraproduktivní, bo už u desátého dítě anglický jazyk fakt nenávidělo. A jak jsem tak pracovala s tím sešitem, tak jsem poopravila pančelce chyby, bo věta "It is hamster" není správně, i když to pančelka jako správné označila, také "umbrela" jsem opravila, bo to není dobře, přestože je pančelka jiného názoru a tak jsem si vesele pokračovala. 

Ve čtvrtek jsme společně dostaly poznámku za těch pět chybějících cvičení a dítko kázání před tabulí, že jako já nemám, co psát do pracovního sešitu. 

Mno, že jsem viděla rudě, jistě nemusím psát, obzvláště ne pro ty, co mě znají. Zavolala jsem manželovi, aby TOHLE vyřešil on, jelikož já bych řekla něco, co by se ve vteřině dalo žalovat. Takže příští týden jdeme do školy a bude se to řešit. Ředitelka se prý vyjádřila, že něco takového tedy nestrpí, tož uvidíme. 

Dítě? Dítě pláče, že se pančelky bojí a že určitě dostane špatnou známku na vysvědčení, což tady nějako průběžně řeším. A já? Já jsem fakt ráda, že včera dorazilo rozhodnutí o přestupu na jinou školu.