Já jim k tomu nesvítila

aneb kdo ano?

Případ dvou chlapců odebraných české matce v Norsku hýbe českou společností. V poslední době prakticky není možné se této kauze vyhnout a tak i já přidám pár postřehů, kterými si asi vyrobím pár dalších nepřátel, ale co už - pár sem, pár tam :-). 

Já jim k tomu nesvítila. A počítám, že nikdo z rozhořčených diskutujících taky ne. Informace máme pouze od matky. Norský úřad zcela pochopitelně (tedy pro některé) informace ke kauze nezveřejňuje. Jde o nezletilé děti a jejich vláčení internetem celé věci příliš neprospívá. Pokud by úřad vytáhl na světlo podrobnosti ze spisu, počítám, že matka by byla první, kdo by řičel, že jde o citlivé údaje o jejích nezletilých dětech. Ani v Čechách se podrobnosti kolem dětí příliš nemedializují. A když už jde o "donebevolající" případ, striktně se chrání identita dítěte a mnohdy i detaily, aby si spolužáci nemohli na děti ukazovat a řešit jejich bolístky za rohem. 

A tak teda vážně nevím, co se v rodině dělo, bo jeden se k nestandardnímu jednání zase rád nepřiznává, čímž nechci tvrdit, že se v rodině něco nestandardního dělo (a slovem nestandardní myslím něco, co škodilo těm dětem v jejich vývoji, to jen tak pro upřešnění), ale ani nechci tvrdit, že nedělo, páč já jim k tomu vážně nesvítila. Jestli tedy odebrání bylo nebo nebylo oprávněné, nechci nijak komentovat, jelikož k tomu mám skutečně hodně málo a navíc jednostranných informací. 

Dnes se nám začali vyjadřovat i z Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí, vyslovila se ministryně práce a sociálních věcí a rozhovor poskytla i norská velvyslankyně. 

Stanovisko UMPOD bylo asi tak nejucelenější v tom, že zcela jasně a stručně jeho ředitel shrnul, jakou pomoc nabízel rodině matky a matce, ministryně nás zase vyzvala k tomu, abychom byli zdrženliví ve svých rozhodnutích, protože matka neříká celou pravdu, pročež velvyslankyně obhajovala norský systém, což snad nikdo nemohl čekat opak. Suma sumárum zase nevíme nic, ale s ohledem na ty děti se prostě žádné detaily nedozvíme, pokud s nimi nevyrukuje sama matka, což se zatím nestalo a asi nestane, protože já si beztak myslím, že je jedno, kdo by to zveřejnil, protože to prostě není správné zveřejnit. Nic nám do toho není. 

V celé věci mám tak jeden jediný problém. A to ten, že dvě české děti vyrůstají v norském prostředí. 

Protože Úmluva o právech dítěte hovoří mimo jiné i takto:

Článek 21
Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy a které uznávají a (nebo) povolují systém osvojení, zabezpečí, aby se v první řadě bral do úvahy zájem dítěte, a : a) zabezpečí, aby se osvojení dítěte povolovalo jen k tomu kompetentními orgány, které v souladu s příslušným zákonem a ve stanoveném řízení na základě všech odpovídajících a spolehlivých informací určí, že osvojení je přípustné z hlediska postavení dítěte ve vztahu k rodičům, příbuzným a zákonným zástupcům a že, vyžaduje-li se to, dotčené osoby daly vědomý souhlas k osvojení po takovém projednání, které se může ukázat nutným, b) uznávají, že osvojení v cizí zemi lze považovat za náhradní způsob péče o dítě, pokud dítě nemůže být předáno do výchovy v zařízení péče o děti nebo v rodině osvojitele nebo o ně nemůže být pečováno jiným vhodným způsobem v zemi původu, c) zabezpečí, aby sítě osvojené v jiné zemi využívalo stejných záruk a práv, která by platila v případě osvojení ve vlastní zemi, d) činí všechna opatření potřebná k zajištění toho, aby osvojení v cizí zemi nevedlo k neoprávněnému finančnímu zisku zúčastněných osob, e) podporují v nutných případech cíle tohoto článku uzavíráním dvoustranných nebo mnohostranných dohod nebo smluv a v jejich rámci usilují o to, aby umístění dítěte do péče v jiné zemi bylo uskutečňováno k tomu příslušnými úřady nebo orgány.

Otázkou je, co to s těmi dětmi po těch letech udělá.....

A tak myslím, že ať tak nebo tak, děti měly být dány do péče někoho nebo "něčeho" v České republice a mělo se nadále řešit, je-li matka způsobilá děti vychovávat, případně není způsobilá děti vychovávat, a to na základě všech informací, které norská strana má (a nejen ona). 

Jestli je totiž správné, že děti nevyrůstají s matkou, můžeme těžko hodnotit. Zrovna tak, jako jsme ani jeden nebyli u toho, když matka měla odmítat pomoc UMPOD. Nevím, kde je pravda. Já jim k tomu nesvítila. 

Svítil jim k tomu někdo z vás?