50 ....

slovy padesát



Tolik máme přijmout syrských sirotků. 50 jsou zhruba dvě třídy v jedné škole. 50 je jeden autobus a kousek. Kapacita jedné soupravy pražského metra je 1464 osob. A my chceme přijmout 50 dětí. Ó, hrůzo!!!

Projela jsem trošku FB a vím, že jsem to neměla dělat. Je to vlastně pořád dokola a nemělo by mě to překvapit, ale stejně mě překvapí ta nízká míra soucitu především z pera žen. 

Ochránci naší národní kultury, kteří mají problém s interpunkcí a i/y, už vědí, že
- za nimi přijedou příbuzní
- budou tady znásilňovat, nebudou makat
- nebudou to děti, ale bude jim 30
- nebudou ze Sýrie, ale z Afghánistánu

Tak jo. Jeden z diskutérů se dokonce rozohnil tak, že napsal, že máme spoustu dětí, co nemají řidiče. Mají vaše děti řidiče? Moje teda má, jezdí autobusem, takže tam vždycky nějaký řidič je (teda, doufám). 

Jedna z dam už ví, že jsou ve věku, kdy jsou schopni vraždit. Tak to jsou naše děti asi taky, ne? 

Jedna z diskutujících se dokonce ptá, proč by měla mít soucit? 

No, komentovat to víc nebudu, jen si to tu odložím. Aby se náhodou nezapomnělo, co jsme za národ. Mimochodem, když jsem se jednoho diskutujícího, který předpovídal příjezd strýčků, optala, jak je to s tím slučováním rodin, jestli by mi to mohl vysvětlit, příspěvek obratem zmizel. 

PS: Diskusi na novinkách apod. jsem neměla absolutně sílu otevřít. 

Komentáře