úterý 13. června 2017

Poslala jsem dítě se školou do Francie

aneb těžké chvíle těžce zkoušené matky


Tři dny tu poskakovala, sháněla kufr, sháněla batůžek a mnoho dalších nutných propriet (jo, marně jsem dnes hledala žehličku na vlasy, žehlička se momentálně sluní ve Francii). Když autobus zavřel dveře a dítko odjelo vstříc novým zážitkům, zatančila jsem kozáčka a jela si dát nohy nahoru. 

Další den ráno jsem marně vyhlížela sms o zdárném dojezdu. Nijak nervózní jsem nebyla, neboť žádné zprávy, dobré zprávy, nicméně bych ocenila alespoň tři slova: Dojeli jsme dobře. Někdy kolem jedenácté jsem to nevydržela a zprávu poslala. Kolem jedné dorazila slova tři: Sorry, koupeme se. Následoval vysmátý smajlík. 

Večer jsem to nebohé dítě vytočila a vyslechla si do telefonu pláč a následné zavěšení. Vytočila jsem znovu, znovu pláč. Hlavou se mi začaly honit ty nejčernější myšlenky - dítě bylo okradeno o veškerá eura, dítě ztratilo občanský průkaz, dítě napadli migranti, dítě bylo uneseno a bude žádáno výkupné, dítě si zlomilo nohu a je opuštěno na pohotovosti ..... 

Napotřetí jsem se dozvěděla, že se jde sprchovat. Teorie o migrantech, únosu a zlomené noze tedy byly škrtnuty jako nepravděpodobné, ale pár strašidelných scénářů ještě zůstalo. 

Napočtvrté, když už jsem posílala výhrůžné sms typu: Okamžitě mi zavolej!!! mi tedy konečně zavolala, neplakala, ale vzlykala (jak jsem záhy poznala, tak vzteky): Chci okamžitě domů, spálila jsem si nohy, příšerně to bolí, ten krém na opalování je úplně na nic, máme děsně malej pokoj, skoro se sem nevejdeme a utratila jsem moc peněz, chci jet okamžitě domů a taky jsem unavená, tak chci spát!!! Zavěsila. 

Dlouze jsem se nadechla, pomyslela si, jak já bych byla právě teď ráda v Nice v úplně mrňavounkém pokojíčku se spálenýma nohama, vyslala jsem uklidňující sms s pár radami, kterak šetřit, co udělat se spálenýma nohama, připomněla, že nesnědený řízek je potřeba okamžitě vyhodit, a usnula. 

Ráno volala. Nohy už hnědnou, takže nebolí a strašně pospíchá, protože jedou na exkurzi do výrobny parfému. Tak jo. 

A co si z toho nesu? Že je největší blbost poslat někam dítě s mobilem, člověk se pak dostane jen ty opravdu špatné zprávy a je vlastně celou dobu v klidu. 

2 komentáře:

  1. Hahaha... od kdy je Kudry na nervy z migrantů? No fuuuuuj, jak jí tohle mohlo napadnout!

    OdpovědětVymazat