středa 14. června 2017

Domporody opět na scéně

a tak i já, no :-)


Advokátka Klára Long Slámová na svém FB profilu rozvířila hladiny poklidných vod a otevřela téma domporodů. A začaly se dít věci. Jelikož a protože nemám v úmyslu zapojovat se do bojůvek mezi domrodičkami a porodnicorodičkami v místě, kde už jedna strana nezapíchne druhou jen proto, že to skrze monitor nejde, ale přesto bych k tomu ráda své přidala, přidám to tady. 

Rodila jsem v porodnici. S domácím porodem jsem tak trochu koketovala, ale nakonec jsem se usnesla, že jsem srab, že na tohle prostě nemám, potlačila jsem v sobě svoji averzi k bílým plášťům a fóbii z pobytu v nemocnici a nakonec to tam tak nějak přežila. Pravda, nevzpomínám na to ráda, a tak se mi o tom úplně psát nechce. 

Popravdě pořád nevím, proč to celé tak strašně vzbuzuje tak vyhrocené emoce. Že by naše neustálá potřeba nahlížet sousedům do rozsvícených oken, jestli ta jejich televize není zrovna novější model? Tak máme potřebu kontrolovat i to, jak kdo rodí? Co nás na tom tak fascinuje? Že se někdo rozhodne porodit ve vaně? V bazénku? Doma? Ve sprše? Na štokrdli? V závěsu z prostěradel? Není to tak trochu jeho věc? 

Osobně jsem si tedy myslela, že zodpovědnost za své dítě nesu já. A tím jaksi vysílám signál oběma stranám. A nejen v otázce porodů, ale i kojení, očkování, školní docházky atd. A když se tomu dítěti něco stane, zodpovědnost nesu zase jen já. A nesu ji i za jiné, protože když mi vinou lékaře zemře dítě (což se klidně stát může, protože ten bílej plášť je prostě taky jenom člověk) nebo když mi to dítě zemře vinou porodní asistentky (dtto), nejpostiženější jsem já - zemřelo mi dítě!!! Vinu dalších zúčastněných posoudí soud a případně udělí tresty za pochybení, zanedbání péče či co já vím. Ale pořád je zde matka, jejíž utrpení nikdo a nic nezmírní. Troufám si říct, že v tomto případě ani čas není úplně nej lékařem. 

Ponechme tedy každému jeho volbu, jak se svým životem naloží. A jak naloží se životy svých dětí (v mezích zákonných norem, samozřejmě). Ovšem zakázat ženě, aby pro své dítě udělala to nejlepší podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, považuji za extrémní zásah do osobnostních práv člověka. A počítejte, že zcestné argumenty na téma: Co když si někdo myslí, že alkohol dítěti neškodí? si ponechte od cesty. Ono jde totiž o to, že se zatím zjistilo, že alkohol škodí, ovšem při domácích porodech již bez poškození přišlo na svět tolik dětí, že kdyby jich nebylo, tak bychom tu nebyli nikdo z nás. 

A ještě bych se ráda zastavila u vysoké úmrtnosti dětí a žen v dobách dávno minulých. Ten si také nechte od cesty, protože my jsme dnes v důsledku stravy a dalších vymožeností daleko silnější. Žena sedřená prací na poli, která neměla dostatek vitamínů a živin (a potažmo ten nedostatek mělo i její nenarozené dítě) byla jaksi ke smrtelným komplikacím daleko náchylnější. 

Takže za mě: Roďte si každej třeba na seně! Mně je to fakt jedno. Já si taky budu rodit (no, já už ne :D), kde chci. 

Žádné komentáře:

Okomentovat