Poprvé v cévéá

Byla jsem pozvána, tak jsem šla


Cévéá je centrum volnočasových aktivit a u nás v obci se tam jednou měsíčně odehrává kino a pak sem tam nějaká ta kulturní akce. Včera jsme se šly s Klárou vánočně naladit. Klára se sice na samém začátku tvářila jako správný pubescent, tedy značně otráveně, protože jít poslouchat nějaké vánoční písně a navíc teda s matkou se v jejím věku rovná tomu největšímu trapasu. Plácla sebou do sedačky a hodlala mi chvíle před začátkem zpříjemnit pozvednutým obočím, protaženým obličejem, pokleslými koutky a hlavně neustále se klátícíma nohama, čímž si vysloužila výhrůžku, že jestli toho okamžitě nenechá, odcházíme. Sice to asi chtěla, ale uměla si spočítat, co se bude dít doma za zavřenými dveřmi, takže mě nechala listovat programem a na mé jásavé výkřiky reagovala blahosklonným pokývnutím hlavy a sem tam nějakým zavrčením, které se dalo vysvětlit jako: Jojo. 

Vyhrával orchestr Vladimíra Kettnera, o kterém jsem samozřejmě v životě neslyšela, ale těžko do naší vesnice dotáhnete symfonický orchestr hlavního města Prahy a jako sólistku přední divu národní opery. Zkrátka a dobře, zapět si vánoční koledy můžete v podstatě s kýmkoli. 

Že bych se vysloveně hnala na zpěv vánočních koled, to zase jako ne. Zaujal mě program. V průběhu večera se probíraly vánoční zvyky napříč světem a domů jsme si nesly také menší vánoční kuchařku proloženou popisem vánočních zvyků v různých zemích. Pravda, koláč v popelu, což je tradiční vánoční jídlo v Peru, si asi neudělám, ale francouzská Noelova jablka zkusíme určitě. Zaujaly mě rozinky v rumu, kterými se to vycpává :-). 

Klára sice říkala, že jako čekala knihu, když jsem furt mluvila o kuchařce, ale nakonec ten sešitek uzmula ještě pro tatínka, abych se prý s ním o ten svůj výtisk nehádala. 

Vánoční písně byly po celý večer prokládány povídáním o vánočních zvycích, dnes, dříve, u nás a jinde. A došlo i na soutěž pro děti, kterých bylo v sále poměrně dost. Odměnu v podobě pravítka a "taháku" s vyjmenovanými slovy si odnášela naše Klára, protože bezpečně poznala podle melodie nejen Tři oříšky pro Popelku, ale vysloužila si i potlesk, když po pár tónech vykřikla: Noc na Karlštejně. Celý večer si potom klepala na čelo, že nepoznala Pyšnou princeznu, ale další odměny stejně nebyly, takže nemusela tesknit, že by jí nějaký hmotný statek unikl. 

A co jsem si odnesla já? Že nejznámější vánoční píseň napsal Žid. Nesmějte se, fakt jsem to netušila. A dáme si ji třeba od Franka Sinatry.

Komentáře