sobota 26. listopadu 2016

Adventní ladění

se nakonec daří


Měla jsem na dnešní odpoledne úplně jiný plán. Trochu mi ho zhatilo stěhování polohovací postele pro klientku, takže jsem jednu chvíli smutně seděla, že se adventně nenaladím, ale nakonec se to přeci jen povedlo. 

Postel přijela o dvě hodiny později, než bylo avizováno, což trochu teda způsobilo mírné napětí, které jsme si ale nakonec všichni vyjasnili. Postel totiž stála, což bylo hlavní. 

Nestihla jsem kvůli tomu rozsvěcení vánočního stromečku ve vedlejší vesnici, kam každý rok chodím, kde jsem 10 let bydlela a kde mám spoustu známých, pročež právě tento čas mám vyhrazený na to, abych viděla ty, které jsem rok buď neviděla nebo viděla v nějakém kalupu, případně jsem měla možnost si s nimi vyměnit pár zpráv nebo uskutečnit krátký telefonát. Věřím, že mi všichni odpustí, že jsem letos s nimi nepopíjela svařák a nezapěla vánoční koledy za doprovodu Kralupského žesťového orchestru. Prostě jela postel. Postel je důležitá, paní si potřebuje zvednout záda, aby si mohla pohodlně luštit své oblíbené křížovky nebo číst, potřebuje vyšší postel, aby se jí lépe vstávalo. A já potřebuji vyšší postel, abych nemusel kolem postele lézt po kolenou. Prostě postel jela, na advent šel zbytek rodiny a já si koupila láhev červeného s tím, že si ji potom prostě otevřu. 

Ještě kolem šesté jsem měla pocit, že se na ten advent nenaladím, protože pro adventní věnec, který mi letos vyrobila kolegyně a je fakt výjimečný, pojedu oproti plánům až zítra. Protože prostě ta postel. Že jsem nestihla navěsit světýlka na barák a musím to udělat zítra. Že teda na ten věnec nemám svíčky a doufám, že je Šárka bude mít, případně, že někde bude otevřené nějaké květinářství u hřbitova, kde nějaké čtyři (snad ne ty vysloveně "náhrobní") seženu. Že nemám žádné chvojí v truhlíku za oknem ani žádnou výzdobu u dveří. A zítra prostě zajedu na nějaký ten hřbitov a tam jistě chvojí seženu :-). A když ho nestihnu naaranžovat zítra, tak to prostě udělám v pondělí. Protože zítřejší rozsvěcení stromečku zase v jiné vesnici mi snad klapne. 

Zkrátka a dobře jsem byla v jednu chvíli taková jakože rozladěná. Seděla jsem tu a čekala na povel. Povel přišel a stejně to trvalo ještě další skoro dvě hodiny, než ta zpropadená postel dojela a začalo se něco dít.

Ale potom tam ta postel stála a my rodině ukázali, jak s ní pracovat. A jak tam ta stála, tak jsem najednou zjistila, že právě tohle bylo to správné adventní ladění, jen jsem nějak nebyla schopná to vidět. Že jsem den před adventem měla možnost zase někomu trochu usnadnit život ve stáří, že zase bude pro tu paní jednodušší věnovat se svým koníčkům, zvednout se a žít. Prostě a jednoduše žít. 

Když jsem potom vyšla od klientky, která bydlí ulici pode mnou, viděla jsem nasvícené domy a stromy v zahradách, zapálila jsem si cigaretu, zhluboka vdechla nikotin a další srajdy, řekla jsem si: Krásný advent všem, protože nejlepší je někomu prostě a jednoduše pomoct .... tohle se nedá zaplatit. 

Doma jsem si nalila to červené, zapálila čokoládovou svíčku a přeju všem ještě jednou krásný advent. Buďte zdraví, šťastní a spokojení. 


Žádné komentáře:

Okomentovat