Je to archiv, ale co už

aneb vytaženo ještě z bloguje.cz


Mami, kde mám pochvu? O dni plném úprku z restaurací 

Tak jsme se zase s Vorlou rozhodly ta naše zlatíčka, holčičky jedny slaďoučké, vyvézt na výlet. Hodilo se nám k tomu Karlštejnské vinobraní. A tak jsme si nakonec užily príma den, pravda, trochu okořeněný ostudou ve třech hospodách, hromadných prostředcích a zakončený slzičkami malé Kačky.

Den jak vymalovaný, Karlštejnské vinobraní v plném proudu, ze všech stran útočí burčák, víno, klobásky a jiné občerstvení, stánky se suvenýry, dětské divadlo, šermířské souboje. Naše slaďoučké holčičky ovšem nejvíce zaujaly stánky, kde se daly zakoupit mečíky. Holčičky nejprve slibovaly, že když jim zakoupíme prstýnek za 20 káčé, budou rozhodně hodný a nebudou už nic chtít, až prý cestou dolů. To jsme ovšem ještě nepotkaly ty mečíky. Omílaly jsme věty typu: "Podle toho, jestli budete hodný.", "Podle toho, jak se budete chovat u oběda.", "Až půjdeme dolů, něco jste slibovaly.", až jsem to nervově nevydržela a vyvlekla je z restaurace, kde jsme obědvaly, ke stánku s mečíky a zakoupila každé dřevěný mečík v dřevěné pochvě. A nevím, proč mě napadlo, holčičkám ozřejmit, že ta věc, do které se mečík strká, se jmenuje pochva.

Mamíííííí, kde mám pochvu? ječí Klárka u stolu.
Bych Ti to řekla. šeptám směrem k Vorle, ale nahlas řeknu: Tady! a podám dítěti pochvu.
Mamííííííí, proč se to jmenuje pochva? ječí Klárka dál.
No, jen jí to řekni! hučí do mě Vorla. Kryju si obličej rukou, Klárka dál ječí a opakuje dokola svoji otázku.
Odpověz jí! praví Vorla, Všichni na nás koukají.

A tak jsme utekly poprvé.

Můžeme mečovat? ptá se sladce Klárka a Kačenka horlivě přikyvuje.
Nemůžete, není tu místo, sedí tu lidi, chtějí se v klidu najíst, nosí se tu horké polívky a kafe.
Mamí, ale my chceme mečovat. nedá se Klárka
A k čemu jako ty meče máme? ptá se Kačenka. Obě jsou v tu chvíli již vyzbrojeny nejen meči, ale i štíty, které vyškemraly cestou z hradu.
Sedněte si, tady nebudete mečovat. pravíme dvojhlasně s Vorlou.
Pozoooor, málem jste píchly tu paní. Jděte na stranu, nese se jídlo. Polož ten meč nebo s tím někomu něco
uděláš. Nedávej to Kačence před oči, vypíchneš jí je.Neposkakuj na té židli, píchneš si ten meč do obličeje.

A utíkáme z druhé hospody.

Holky, tady je místo, tady můžete mečovat. poradím jim v poměrně prostorné zahradní restauraci u nádraží, kde burácí jakási country kapela .... nohama stíráš rosu na kolejích .............. RÁNA a Kačenky mečík je na dva kusy. Musím se otočit, protože se směju. Ne tomu dítěti, směju se hystericky ...... Když se dosměju, obhlídnu trosky mečíku a uslzenou Kačenku ujistím, že jí to tatínek určitě spraví. Klára vsune trosky mečíku do kabely a holky se po chvíli baví s míčkem. Když ovšem hrozí, že míčky skončí v cizích pivech a talířích, utíkáme i ze třetí hospody.

Představ si, jak bychom si to užily samy. zasní se Vorla, Daly bychom si vínko, pokecaly, mohly jsme si vzít
knihu.A směrem k slaďoučkým holčičkám praví: Uvědomujete si, vy dvě, že jsme si mohly dát v každé hospodě jen JEDNO pití? Všude děláte OSTUDU. Obě holčičky nechápavě hledí, pokrčí rameny a nijak naše zoufalství nekomentují.

A tak jsme celý den honily holčičky, utíkaly z hospod, páč na nás všichni hleděli, uklidňovaly hádky, uslzenou
Kačenku, přetrpěly ostudu ve vlaku a domů přijely úplně KO.

Ale pojedeme zase - příště do Koněpruských jeskyní. 

Mamííííííí, proč Koněpruské? Jakýýýýýýýý koněěěěěěěěěěě????  Nevím, musím si to nastudovat. 

Komentáře