sobota 10. září 2016

To bych ji musel mít

aneb tudy neprojedu


Jeden si myslí, že dopravit se objednaným autobusem z Vysočan na Prosek bude vlastně pohoda, než se plácat mastnou tyčí neboli sockou, tedy MHD. 

Nastoupili jsme s Renčou, Ondrou a Lenkou do autobusu, uvelebily se a začal z nás téct pot. Organizátor akce řešil s řidičem, kamže se má jet. A jak tak nastoupil do toho vypečeného autobusu, optal se řidiče, jestli by nám nemohl pustit klimatizaci. "To bych ji musel mít." sdělil mu s ledovým klidem řidič. Organizátor vycouval z autobusu a my se pekli dál. 

Když se konečně vyřešilo, že řidič má zahnout třetí doleva, tam vyložit část účastníků a zbytek odvézt na Prosek, pročež se nevyřešilo, že řidič má sice navigaci, ale zjevně s ní neumí pracovat, hnuli jsme se. No, hnuli je silné slovo, protože jsme nejdřív poměrně dlouho couvali, takže vzduch v autobuse se ani nehnul a podmínky se ještě zhoršily množstvím potících se těl. 

Když jsme se konečně rozjeli dopředu, museli jsme zdolat nehezkou křižovatku, ale už potom tradá. Autobusem začal proudit čerstvý vzduch a my jsme nadšeně přejeli "třetí doleva". 

Účastníci akce začali lovit v mobilu své navigace a navigovat řidiče. Našli jsme "třetí doleva", teda tentokrát doprava, protože jsme se museli otáčet. Ovšem vyjet ze "třetí doleva - doprava" ukázalo se jako dobrodružství. Jednosměrky a úzké ulice, kde po obou stranách stála auta ..... Couváme ..... Vzduch v autobuse opět zhoustnul a účastníci se začali ovívat vším, co měli po ruce. Rozjedeme se dopředu a ejhle ... projedeme? Neprojedeme? .... 

Ondra vystupuje z autobusu a naviguje řidiče, abychom neohoblovali nějaké to autíčko ......

Jo, zvládli jsme to, ale já příště pojedu mastnou tyčí ....

Děkuji Lence, že mě uvrtala do sportovního dne. Bez ní by byl můj pátek šedý a fádní. 


Žádné komentáře:

Okomentovat