středa 3. srpna 2016

Stejk pro našince

za čtyři litry


Tak tohle mě pobavilo. Tomio Okamura, obránce naší národní kultury, s předky odkudsi z dálného východu, si v Praze otevřel typickou japonskou restauraci. Protože jsem dobrotrus a slunce, tak velmi ráda obcházím různé mezinárodní restaurace a nijak se za to nestydím. Stejně ráda si dám gulášek se šesti, a že si s těmi šesti knedly umím poradit, to jako zase jo. 

Na fejsbůku pana Okamury se jeho příznivci předhánějí v gratulacích a již slibují, jak tam určitě vyrazí. Na stránkách restaurace se mi nepodařilo najít jídelní a nápojový lístek, což mě jaksi už z principu odrazuje od návštěvy, protože jsem ráda, když vím, co mě čeká. Už kdysi dávno, když mi bylo krásných 18, poučil jeden Angličan, že nikdy nechodí do restaurací, kde nemají vystaven jídelní lístek s cenami. Držím se jeho postupu. Dneska už ty jídeláky lovím na internetu, když hledám, kde bych s někým poseděla. Tedy restaurace pana Okamury pro mě byla tak nějak mimo už od samého začátku. Její návštěvu tak ráda přenechám ochráncům naší kultury, kteří následují ve svatém a správném počínání pana Okamuru. Jen tak nějak nevím, jak budou potom koukat, až jim na stole přistane účet za ten super stejk z Japonska dovezenej :D

2 komentáře:

  1. Konečně jsem pochopila ten slibovaný jednorázový příspěvek důchodcům.Budou mít aspoň na předkrm.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Sice se moc nenajedí, ale zase nemusí cestovat až do Japonska. Ono to má svá pozitiva. To se musí nechat.

      Vymazat