Óda na kyselo

aneb přijedu sama, uvař mi ho, prosím



Vrátím ke svému pobytu v Krkonoších. Jezdíme tam už 9!!! let. Pořád na jedno místo, pořád do jednoho penzionku. Kdysi nám ho někdo doporučil. Pravda, v pokoji je nábytek trochu "každej pes, jiná ves", ale čisto, to jako z podlahy se klidně najezte. Peřiny voní a koupena září čistotou. Je mi jedno, že každé křeslo je jiné. Má to nakonec svůj půvab. Ceny lidové. 

Když se potom spustíte o patro níž, najdete hospůdku. Stylovou. I já občas musím hodně lovit v paměti a dumat, k čemuže se ty věci používaly, neboť dítě se pořád ptá. Takže přes sněžnice se pěkně dostanete až k hřebenu na česání borůvek (ochránci přírody prominou, ale fakt tam visí). A když stylovou hospůdku, tak taky pořádné domácí jídlo. 

Když jsme tam jeli prvně, tak jsme ještě netušili, že pobyt zařízený se stravou v podstatě znamená útok na váhu. Když vývar, tak vývar. Takže když guláš, tak guláš. A k snídani se nenosí, že bych si dala jen kafe a cígo, což tak nějak praktikuju už několik let. Při svém posledním víkendovém pobytu jsem k snídani vyfasovala TŘI!!! vejce na slanině, k tomu dva rohlíky, dva chlebíky, máslo, med, zeleninu a doporučení, že jestli budu mít málo, mám si říct. Sežrala jsem to a pronesla, že děti v Africe trpí hlady a já se tu takhle přežírám. Dostalo se mi suchého konstatování, že ta vejce by do Afriky stejně nedoputovala v poživatelném stavu, takže ať si to užiju. Užila jsem si to. Zazdila to poctivým "turkem", cigárem a odvalila se na autobus. 

Co ale fakt miluju, je krkonošské kyselo. To je prostě polívka, kterou můžu na tuny. Kdyby mi nebylo trapné cestovat s kbelíčkem kysela v autobuse Rokytnice nad Jizerou - Praha, Černý most, asi bych si vzala, jak mi bylo nabídnuto. Ovšem z celé naší rodiny jím kyselo jen já. Kyselo jsme dostali k večeři za celou naši éru jednou, ty dva, co s nim sdílím společnou domácnost, se v tom porejpali, tři porce polívky jsem sežrala já a pak funěla nad řízkem, který zase pro změnu dojedli oni. Od té doby se Zdenička (co od naší Kláry dostala řád zlaté vařečky, protože když si naše dítě někde přidá - a u Zdeničky si přidává - tak ten člověk může z fleku hostit anglickou královnu) s kyselem nenamáhá. 

Tentokrát jsem ovšem jela sama, takže jsem při objednávání pobytu současně vyslovila přání, že bych si dala kyselo. Že fakt nepotřebuju druhé jídlo (večeře se vždy sestává z polévky a hlavního jídla), že si dám dva talíře kysela, k tomu chleba a netřeba si dělat starosti. .... Kyselo bylo. A po kyselu jsem ještě dostala kuřátko s bramborem a čerstvou zeleninou .... Takhle se prostě budete mít U kocourků

Jo, čepujou Svijany :-) 

Komentáře