Brano zavírá samo

aneb bariéry


Když si hopskáte životem po dvou a nic vás nebolí, tak je nevidíte. Ani já je neviděla. Teda krom těch extra viditelných jako třeba schodiště do budovy polikliniky nebo tak. Ale pravda, většinou už jsou tam všude rampičky. 

Jenže, když jste jako já, tak se jednoho krásného dne stane, že ten podvrtlej kotník není podvrtlej jako obvykle, že to jako rozchodíte, ale prostě to už nerozchodíte. Nejdřív si teda vyslechnete monolog manžela, že on už léta tvrdí, že se máte naučit chodit, a když na to pečete, tak se pak nesmíte divit. Prostě jsem to tentokrát nerozchodila, tedy jsem byla lékařem vybavena slušivou ortézičkou a berle mi teda zapůjčila kamarádka (bez nich bych se pro tu ortézu už nedostala). Takže jsem recept na berle odmítla s tím, že tyhle se válely ve sklepě a alespoň jim nebude smutno. Kamarádka jim říká "fofrklacky", ale moc fofr s nima zatím nevyvíjím. Ovšem objevila jsem mnoho bariér. 

Kamarádka Karolína mi kdysi řekla, že bydlet v baráku znamená mít tam schody. Mno, já tu mám dvoje a teď bych je snad radši neměla. Ale to je asi ta nejmenší bariéra. 

Na první jsem narazila už na středisku, když jsem byla přes chodbu odeslána na rentgen. Přede mnou dvoje dveře a oboje vybavené systémem Brano, co zavírá samo, hlavně teda vás do těch dveří, pokud se kolem nevyskytuje někdo, kdo je na tom trochu lépe než vy a ty dveře vám přidrží. Na druhou stranu potom nastoupíte do výtahu, který je plný důchodců s kompenzačními pomůckami, takže si hnedle nepřipadáte nepatřičně, že se vezete z prvního patra dolů, protože máte ty berle, tak do toho výtahu prostě patříte. 

Také zjistíte, že nutně potřebujete kapsy. Když máte dvě berle, nepřemístíte se s mobilem v ruce. To prostě nejde, pokud tedy mobil chcete zachovat ve stavu použitelném. Já navíc potřebuju někam dát cigarety a zapalovač, k tomu nutně potřebuju kapesníky .... Wlčice poradila tašku "na pošťáka", díky :-). 

Dále musíte myslet. Zatímco s oběma nohama zdravýma vás zase tak nezaskočí, když zapomenete v koupelně v patře lak na nehty, protože si pro něj prostě doskotačíte. Jestliže pro vás ale cesta do koupelny znamená posilování na rukou a zdravé nohy, cesta trvá pětkrát tak dlouho, snažíte se pobrat do tašky "na pošťáka" případně do kapes všechno, co potřebujete. Protože vrátit se je značně náročné. 

Ale největší problém nastane, když si potřebujete dostat hrnek s kávou na terasu. Schody v cestě sice nemáte. Ale nemáte volnou ruku a i když se to zlepší a jste schopni ten kousek dojít (no, dojít je silné slovo) o berli jedné, musíte si to kafe nalít minimálně do půllitru, neboť vibrujete a musíte mít prostor ... stejně jsem bryndala. Někteří radili termosku na krk, jiní termohrnek a na berli držák na flašku na kolo, další pojízdnou židli od psacího stolu nebo kárku zaháknout za pas ... nejvíc se mi ale líbila rada: LOKAJ!!! Lokaje nemám, zato mám rodinu ... a ta se teď naběhá :D. 

PS: Smekám před všemi, kterým jsou francouzské berle a jiné kompenzační pomůcky souzeny na celý život nebo podstatnější část než mně. Já vím, že tak za tři týdny budu skákat přes kaluže a bariéry zmizí. Ale vy všichni, kteří denně vlečete váhu svého těla na svých rukou podepřených berlemi a musíte se prát s tím, s čím zdravý člověk nemusí, máte můj nejhlubší obdiv. Jste dobří!!! 

Komentáře