pátek 22. dubna 2016

Žena za pultem

aneb h**no děláte



Jsem už poměrně dlouho na volné noze. Tluču si tu do počítače, posílám e-maily, jsem účastníkem skype-konferencí, ale mluvím tady přes den se psy a občas si na stůl pokládám Otíka, což je olezlý plyšový medvěd mé dcery, se kterým spí už pěkných deset let, abych si s ním pokecala. A tak jsem jednoho dne zavítala do svého oblíbeného vesnického krámku, pultovky, kde seženete všechno a pokud není fronta se toho ještě hodně dozvíte a pobavíte se. 


- Vy zase h**no děláte, co? pravila prodavačka a vážila mi šunku.
- Já? Já mám už vyděláno a dejte mi půlku chleba a šest rohlíků" pravila jsem já.
- Hledáme brigádnici. pravila prodavačka
- Já to neumím. pravím já
- Vy neumíte takhle lidem podat věc? praštila o pult skleničkou sterilované zeleniny. 
- To umím, ale jinak to neumím. 
- No, takže to vezmete? 
- Jak jako vezmu? 
- No, hele, my tu nechceme žádnou nějakou, takže zítra se tu stavte. 

Dlouze jsem se zamyslela a zjistila, že je to příležitost, jak nemluvit se dvěma bígly a jedním plyšovým medvědem, ale občas prohodit teplé lidské slovo s lidskou bytostí, kterou člověk má na dosah ruky, tedy jí kontakt nezprostředkovává Bill Gates a skype. 

A tak jsem jednoho krásného dne oblékla bílý pláštík a vyrazila státi se prodavačkou v pultové prodejně, kde prodavačky si všechny ceny pamatují, zatímco vy jste úplně mimo, v pultové prodejně, kde všechny prodavačky na jistotu hrábnou po té správné skleničce-misce-salámu-jogurtu, v pultové prodejně, kde všichni vědí, že ta šunka přeci stojí 17,90. 

Dohoda zněla, že pár hodin párkrát týdně a vykrýt nějaká volna .... jenže .... ahahaááááááááááá. 

Tak si jdu ve středu odpoledne koupit cigarety a tam nálada jak v krematoriu ....

- Hele, Lenka s tebou chce mluvit. .... Lenka je majitelka a krájí cosi
- Leni, copak? 
- Pojď sem, prosím!

Oběhnu putl. 

- Jsem úplně v prdeli!!!!

Suma sumárum, otěhotněla jí jedna z prodavaček, zůstala doma z minuty na minutu a zvládnout provoz tohoto krámku ve čtyřech prostě nejde. A to tam majitelka sama je fakt od rána do večera a nebuzeruje, ale maká .... 

- Pomůžeš mi?
- Jasně, pomůžu, když se domluvíme dopředu, nějak to dáme, než si někoho na stálo najdeš. 
- Můžeš zítra odpoledne? Od dvanácti? 
- Můžu
- Fajn, tak zítra. 

Další den řešíme rozdělení směn ... áááááááááááá. .... nesnáším ranní vstávání. Radši budu makat do tří do rána, ale ráno? Néééééé. Ale slíbila jsem to a já své sliby držím. Takže jsem dnes ráno v šest hodin tahala bedny s chlebem, probírala zeleninu v regálech, otírala prach, vybalovala chleba a noviny .....

a pak to přišlo: Holky, pravila majitelka, uvařila jsem vám kafe a vyberte si něco sladkého a nasnídejte se. 


.... a tak dvacet deka, třicet deka, kilo chleba, kilo cukru, jeden rohlík, jedna veka ..... bolí mě nohy, ale mám tak čistou hlavu, že se konečně v klidu můžu vrhnout na tu smlouvu .... a v pondělí tam půjdu ráda, protože hláška: Slečno, když jste tam, vezměte mi, prosím, ještě máslo .... a ano, byla adresována mně :D

2 komentáře:

  1. :-) jakože s J. přepíšete seriálové dějiny, jo?? :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, přepíšeme, protože ten vlašák není dnešní, ale přišel včera, šel okamžitě do lednice a je naprosto v pořádku :D

      Vymazat