čtvrtek 29. října 2015

Nelegální?

uprchlík je prostě legální :-)



U uprchlíků nelze požadovat jejich legální vstup na území. Proč? Vzpomeňme jen Čechů, kteří kdysi utíkali na západ. Někteří prostě tu výjezdní doložku a devizový příslib neměli. Měli být odmítnuti? Ne. Uprchlík je člověk, který prchá. Prchá je slovo, které by v nás všech mělo evokovat situaci, kdy poberu, co můžu (ne, co mám), a jdu .... jdu někam ... kam? ... prostě někam. 

Představme si tedy uprchlíka. Doklady nemá. No, nemá. Zeptejte se rodičů a prarodičů, co znamenala výjezdní doložka a devizový příslib. Ti, kteří tehdy prchli, mnohdy byli též nelegální. Neměli krom víza ani tu doložku ani ten příslib. Co je to příslib? Zeptejte se doma. Rodiče a prarodiče si jistě pamatují. 

Takže takto. Na policejní služebně stojí člověk a řekne: AZYL!!!

Ono kouzelné slovo. Ano, to slovo je kouzelné, protože v tu chvíli posouvá onoho nelegální poutníka z pozice nelegální do pozice legální. Je to žadatel o azyl, u nás o mezinárodní ochranu (jejímu členění se budeme věnovat jindy). 

Stojí tu a chce AZYL. Ono kouzelné slůvko .... status ... budoucnost ... jistotu ... naději. 

Každý, kdo požádá o mezinárodní ochranu (zjednodušeně pro nás "azyl") tu teď stojí a má své povinnosti a i svá práva. A ty povinnosti? Třeba musí strpět takzvaný přijímač, kde se mimo jiné zjišťuje, zda netrpí nakažlivou chorobou, prochází tedy karanténou a podstupuje lékařské prohlídky. A musí dát své otisky prstů. A nechat se vyfotit a vyplnit nějaké formuláře. A má i svá práva. Dostat informace ve své rodné řeči nebo v jazyce, kterému je schopen porozumět. A za tím účelem jsou informace a poučení v mnoha jazykových mutacích. A má právo na svého tlumočníka a má právo na právní pomoc, kterou poskytují neziskové organizace. A má právo .... aby někdo řádně posoudil jeho žádost. 

Ale my jsme teď na začátku. Stojíme na prahu policejní služebny a říkáme: "AZYL!!!!". Necháme se vyfotit, olepit (tedy dáme své otisky prstů) a necháme se odvézt do přijímacího střediska. 

Nejsme tu nelegálně, jsme uprchlíci (nebo si to myslíme, že uprchlíci jsme), zkrátka a dobře vstupujeme do procedury, která se jmenuje "řízení o mezinárodní ochraně". A doufáme, že jsme to právě my, kdo splní podmínky dané zákonem č. 325/1999 Sb., v platném znění

§ 12

Azyl se cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec
a) je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, nebo

b) má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště.


Tento článek vznikl na základě zkušeností z azylového řízení, kde jsem deset let pracovala. Přestože už od té doby nějaká voda uběhla, základní aspekty řízení se nemění.

5 komentářů:

  1. Otázka je, jestli běženec musí povinně žádat o azyl v první zemi EU, kam vstoupí a nebo jestli si může vybrat. Dublinská dohoda zdá se nařizuje tu první věc (myslím, že mnozí běženci to ani netuší). Otázka je, co by se všemi žadateli o azyl udělalo třeba Maďarsko, zatím se zdá, že Německo to zvládne (snad) lépe.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zacala jsem a hodlam se venovat jednotlivym castem rizeni formou, kdy se nebudu utapet v paragrafech. Zkusim to postavit jako pribeh a na dublin dojde taky ;)

      Vymazat
  2. Tento komentář byl odstraněn administrátorem blogu.

    OdpovědětVymazat
  3. Tento komentář byl odstraněn administrátorem blogu.

    OdpovědětVymazat
  4. Komentare prosim k veci. Dekuji


    PS: pro nektere je smutne, ze ja rozhoduju. Blaboly o absenci otisku prstu budu mazat. Jakoz dalsi blaboly.

    OdpovědětVymazat