pátek 9. října 2015

Naštvané matky píšou

Tak teda napíšu něco já :-)



Citace z FB stránky Naštvaných matek: 


MŮJ SOUSED MUSLIM - 1. DÍL
Pokud přijde řeč na multikulti soužití, slýcháme z médií jen samá pozitiva. Kritikům není popřáno sluchu. Hned je všichni ukřičí, že se jedná o rasismus a xenofobii, za které výhradně může autor příspěvku a problém je výhradně v něm, protože je tak neurotický, sobecký a netolerantní, že si drze brání svůj zničený domov.
Případně nám vysvětlí sociální inženýři, politici a agitátoři, podpořeni neomarxistickými "experty" z humanistických fakult a začleňujících neziskovek, kterým ještě neodpadla z hlavy skořápka a žádné praktické a osobní zkušenosti nemají, ale o to jsou více slyšet, že je to jen přechodný jev, než se s novou komunitou sžijeme, musíme být tolerance a trpělivost sama, hlavně se nebát! A když chceme kultivované sousedy, musíme přiložit ruku k dílu a vychovat si je sami.
Poslední článek v novinách o tom, jak se lidi hlásí a doslova dychtí u sebe ubytovat uprchlíky zdarma, hovoří za vše. Nevím, nakolik je to placená propaganda k potlačení xenofobie a nakolik naivismus idealistů, kteří to skutečně myslí vážně, protože v našem okolí se nikdo takový nevyskytuje. Proto jsme se rozhodli podívat se na problémy, které mohou vyplynout ze soužití s muslimy, protože o těch se v oficiálních médiích moc nedočtete.
Z výše zmíněných důvodů nebudeme publikovat ty pozitivní, kdy máte štěstí, že se do vašeho okolí nastěhuje tichá, slušná, tolerantní a inteligentní rodina, to za nás jistě udělají mainstreamoví ideologové a neziskovky a my nemáme naprosto důvod pochybovat, že taková soužití mohou být v pohodě a existují, ale podíváme se na tu odvrácenou tvář. Na problémy, které se vyskytly v soužití s muslimy v Německu. Vybíráme z autentických výpovědí Němců na facebooku, kde tento problém nadhodil jeden populární Kurd a lidi mu tam své zkušenosti se soužitím s muslimy začali psát.
Nuže, tedy, vítejte v 1. dílu miniseriálu Můj soused muslim!
Dany J.: "Pracovala jsem v předškolním zařízení v jednom velkém městě. Většina mých malých školáků byli muslimové. Mnozí otcové byli ke mně jako ženě skeptičtí. Musela jsem si také zakusit, jaké to je, když se mnou nakládali bez respektu tím, že mi bylo jasně ukázáno, že jsem člověkem druhé kategorie a jejich děti mne nemusí poslouchat. Měla jsem naprosto svázané ruce a to, co jsem řekla bylo skutečně ignorováno. Nejhorší bylo, že mi dokonce jeden malý chlapec plivnul do tváře."
Siegfried S.: "Já, jako dítě migrantů, jsem musel zde v Německu slyšet všelijaké nelichotivé připomínky, jako např. výroky o méněcennosti jiných národů. Teď schválně hádejte, kdo mi tyto věci říkal… Nikdy podle mé vlastní zkušenosti nepronesli tato slova Němci, právě naopak. Ti byli vždy kosmopolitní a tolerantní v porovnání s mnoha islámskými migranty."
Tanja K.: "Moje nejlepší kamarádka ve škole byla Turkyně. Když přišla do puberty, nemohla mne bez jejího malého bratra na krku navštěvovat. Ještě než se stihla vyučit, byla vdaná a těhotná. Už jsem ji pak nikdy neviděla. Je to 22 let zpátky. 
S muslimskými muži mám jen špatné zkušenosti. Jeden mladý Turek, který byl u mne a mého expřítele na návštěvě, nám během párty kopal do našich skříní a v botech lezl po sedačce. Když jsem si stěžovala, neomluvil se. Naopak, nadával mi, že nejsem ‘‘pohostinná‘‘. Malí kluci na mne házeli kameny a klacky. Mladí muži mne buď balili, nebo uráželi. Starší muži mne ignorují, nezdraví, případně na mě hanlivě hledí..."

Martin F.: "Znám pár super milých muslimů, dva mi zůstali obzvlášť v hlavě: Ali, bývalý kamarád ze třídy, přišel sám do Německa. A jasně, že neuměl německy, ale dělali jsme se třídou jeden projekt od Komory řemeslníků a Ali byl tak dobrý v technice, že náš školitel mínil, ze by se měl v této oblasti vyučit. Ten další byl Hirchen (doufám, že jeho jméno je dobře napsáno). Ten nenávidí své krajany za jejich chování v Německu.
Jinak pouze negativní zkušenosti. Před nedávnem byl jeden muž 20 uprchlíky zbit, protože chránil ženu. Přesně před těmito uprchlíky ji chránil."

Ingo R.: "Procestoval jsem 26 zemí a v 8 zemích jsem žil. Považuji se za kosmopolitu a vždy jsem dobře vycházel s lidmi. Pouze s muslimy jsem měl výlučně negativní zkušenosti. Myslím si, že tyto moje zkušenosti mluví samy za sebe a že nejsem zdaleka jediný, který takto přemýšlí."
Isabelle H.: "Můj otec byl Arab a já s islámem vyrostla. Pro mé příbuzné jsem stále nevěřící, nečistá. Já se nenechám islamizovat. Jsem německým státním občanem!"


A teď já: 

Ad příběh Dany J

Moje dcera chodila do třídy s chlapcem. Čechem, synem českých rodičů, narodil se a celý život prožil v České republice. Šikanoval polovinu třídy. S jeho otcem nebyla řeč. Když jsem si jako rodič stěžovala, že tento blonďatý chlapeček obtěžuje moji dceru, řval na mě pan otec - Čech - na chodbě a hrozil mi, že si na mě došlápne. 

Ad příběh Siegfrieda S

Byla jsem jako dítě terčem posměchu, protože jsem byla nejmenší ze třídy. Posměváčky byli Češi a Češky. 

Ad příběh Tanji K

Moje spolužačka ve škole byla Češka. V šestnácti letech otěhotněla s přítelem své matky. 

Ad příběh Martina F

Skupinka těch pravých Čechů kopala do vietnamské majitelky obchodu ve vsi, kde všichni žijí. Netuším, čím se provinila. Asi, že je Vietnamka ....

Ad příběh Isabelle H. 

Můj otec byl komunista. Nenechala jsem se "komunistovat". 

K blábláblá typu "mám pouze negativní zkušenosti" dodám to, že mám negativní zkušenosti s těmi zachránci naší kultury, kteří mě opakovaně nazývají p**ou, ku**ou, a to veřejně. Jak mě nazývají v soukromí mě vlastně až tak nezajímá. Já do takové kultury patřit nechci. 

1 komentář:

  1. Nějakou virtuální záhadou se nezobrazil komentář. Tedy jej kopíruji:

    Je anonymní

    Měla jsem možnost strávit několik svátků v roce a několik let s cizinci, dokonce i obyvatelem Iránu a Iráku zároveň a dalšími.

    Představitelé NM to dělají kvůli zviditelnění se, ale měli (vlastně měly) by si první ukidit před vlastním prahem a to doslova.

    OdpovědětVymazat