Dala jsem si předsevzetí

a obratem ho porušila


Vyzbrojily jsme se s tetou lahví vína (Bacha!!!, zase chlast), pytlema na odpad a vyrazily jsme třídit babiččiny věci. Rozhodly jsme se, že NIC se nebude schovávat. Snad jen nádobí uskladníme do krabic a dáme k nám na půdu. Ale musíme vše projít, protože dokumenty. Včera jsem se dohodla se sestřenicí, že já teda toužím po bulharské keramice (zdravím Verču :-)), rozdělíme si fotky. Teta pravila, že ona by tu číši ze zeleného skla. A už to jelo ......

Jenže mi oko padlo na ten krásný džbán, který babi opakovaně vnucovala Štefanovi a který si on nikdy nevzal.

Padlo mi oko na ty tuny fotek.


Nemohla jsem vyhodit háčkované dečky po prababičce. 


Rozhodně jsem nemohla připustit, aby v popelnici skončilo ještě nevybalené povlečení a prostěradla. 

Určitě jsem si musela vzít ten giga pytel zrnkové kávy a přibalit si k tomu mlýnek na kafe ......

Suma sumárum - mám doma sedmdesátilitrový pytel věcí, které nemůžu vyhodit, protože je za nimi něco, na co neumím zapomenout. 

Mám tu krabici fotek, které mám doma už jednou, protože jsem dělala vždy tři sady (nám, mámě a babičce). Mám tu dečky, které nikdy nikam nedám. Mám tady babiččinu pracovní knížku. Mám tu průkazovou fotku dědy, kterého nikdo v rodině neměl rád a která se válela na stole, jak vypadla z peněženky. Ale já byla tehdy malá a jako jediná na něj ty hezké vzpomínky mám, protože mi dělal vlaštovky z novin. Mám tu babiččin cestovní pas, který už dávno neplatí, ale musím ho odnést někam na úřad. Mám tu nějaké pičičmundičky, které si vybrala Klárka. Mám tu hrneček, co jsme jí dovezli z Řecka. Mám tu sadu popelníků ...... Mám tu spoustu věcí a mraky vzpomínek .....

A před sebou ještě hodně věcí, které je potřeba probrat ....... Předsevzetí je pryč ..... 


Komentáře

  1. Tomuhle naprosto rozumím.
    Je to smutné. Na tohle máme pravidlo, že tuhle činnost musí dělat někdo, kdo je trochu vzdálenější od člověka, jehož věci se probírají. Protože jak to dělá někdo, kdo za tím vidí ty vzpomínky, tak to nejde:-(

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Víš, Chris, musí to jít, protože plán mého bratra, že to jakási firmy komplet vyveze, by způsobil, že právě všechny ty fotky by skončily kdesi zahrnuté na skládce. A to rozhodně nemůžu připustit. To ostatní je halt daň :-)

      Vymazat
    2. No právě, chce to nějakou střední cestu, firma jistě není to pravé.
      Někdo, kdo citlivě posoudí, co nechat.
      Ale je to fakt smutné téma.
      Charita je dobrý nápad, určitě se najde odběratel.

      Vymazat
  2. My sme obliecky a plachty doviezli do nemocnice a na paliativnom oddeleni boli radi aj trickam (to mi poradila kolegyna,ktorej sestra tam lezala).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky :-). My počítáme s tím, že oblečení, ručníky, povlaky, záclony a další věci odvezeme někam do charity. Rozhodně to nebude končit v popelnici. Ty věci nejsou zničené a jistě ještě hodně lidem dobře poslouží.

      Vymazat
    2. Do charity sme doviezli oblecenie a pani, ktora ho preberala, nam povedala, ze obyvatelia si "vyzaduju" znackove veci. Hovorila to nastvana na nich, nam bola vdacna. V nemocnici boli uplne ocareni.

      Vymazat
  3. Smutne tema, nicmene se tu culim. Nejhorsi okamzik byl vlezt do domu na Valassku s vedomim, ze jsem tam naposledy. Tolik vzpominek! Cele detstvi. A ty veci? Zlato babicka rozdala jeste sama. Dala nam vybrat. Ja nemohla jinak, nez si vybrat opravdu hnusny, masivni prsten, protoze ten jsem po ni jako mala vzdycky chtela (tenkrat se mi libil, mel obrovskej cervenej kamen) a babicka mi vzdy rikala, ze ho dostanu az umre. A ja se ji porad dokola ptala, kdy uz to bude :-) Lezi v supliku, k nicemu, ale pokazde, kdyz ho vidim se usmeju.
    Dalsi vec, kterou jsem si vzala byla jakasi africka maska, co cely zivot visela v chodbe. Jako mala jsem se ji bala, ale byla desne tajemna. Nebyla ze dreva, jak jsem se domnivala, ale ze sadry. Hodnota cca 20 Kc, ale ted visi u me v chodbe a ja se tesim, az bude desit moje vnoucata :-)
    A uplne nejvetsi radost jsem si udelala, kdyz jsem si vzala kaminky. Ve skrince s korenim byla cely muj zivot dozicka s barevnými kaminky. Ruzne tvary, barvy, kaminky z poutovych prstynku. Taky cekaji na moji prvni vnucku v moji skrince s korenim :-)
    O obrovske krabici dokumentu a fotek se vzdalenymi pribuznymi jak vystrizenymi z hororu ani nemluvim.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat