Armáda hrdinek a hrdinů

aneb já tomu vážně nerozumím


Kdo je to hrdina? Každý vnímáme hrdinu trochu jinak, ale myslím, že jsme schopni se shodnout, že hrdinou je někdo, kdo zachrání jinému život, zdraví. Třeba takoví hasiči, to jsou, pane, hrdinové. Záchranáři taky. A pak i obyčejní lidé. Zachránil život tonoucímu, skočil do rybníka a vytáhl ho ven. Vrhl se pro jiného do hořícího domu, auta. Prostě okamžiky, kdy smekáme klobouk a říkáme si: Je fakt dobrej. 

Český rozhlas posunul hrdinství v mých očích trochu někam jinam. Ano, je pravda, že hrdinové žijí kolem nás. A mnohdy o nich ani nevíme. Svá hrdinství nevystavují jiným na odiv, nemluví o nich a třeba nikdy se na ně nepřijde. Vzpomeňme třeba Sira Wintona. Jaká náhoda, že se přišlo na to, jakým hrdinou tento člověk vlastně byl. A je fakt, že takovýchto hrdinů je ve světě víc. A třeba se o nich fakt ani neví. 

Pokud tedy mezi hrdiny dáme matku, která se sama stará o své nemocné dítě a další DVĚ děti, tak já vím o dalších hrdinech a hrdinkách. A vím o mnoha hrdinech a hrdinkách, kteří dnes a denně obětují absolutně vše, aby se postarali o své nemocné blízké. Jen to nepovažují za hrdinství, ale za svoji povinnost, za něco, čím jsou svým blízkým povinováni, co prostě musí udělat. A já je za hrdiny považuji. Hlavně proto, že nemají potřebu se vystavovat, svůj úděl si nesou na svých bedrech pokorně a tiše. A ne, nebudu je nikam nominovat, protože vím, že by o něco takového rozhodně nestáli. Že by jim samotným bylo velmi nepříjemné, aby z nich někdo dělal hrdiny, protože oni to vše, co pro své blízké dělají, rozhodně za hrdinství nepovažují. 

Praví hrdinové se totiž, podle mě, poznají úplně jinak, než že máte občas strach, že na vás vyskočí i z plechovky sardinek.  

Tímto vzdávám hold všem hrdinům a hrdinkám, na které se ve veřejném prostoru nedostalo a nedostane, kteří ani nemají potřebu, aby je někdo oslavoval, kteří to, že se o někoho starají, skočili pro jiného do rybníka, vytáhli jiného z hořícího domu nebo překonali strach a poskytli první pomoc, komentují mávnutím ruky a slovy: To by udělal každej .... 

Komentáře

  1. Možná je Ti líto, že tebe nikdo nenominoval? Taky si připadáš jako hrdinka? Pro mne jsi hrdinka. Tady bojuješ svým blogem za lepší svět, a taky by sis přála nějakou nominaci někam, viď. Malá malá.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ale díky, už jsem si poplakala a smířila se s osudem.

      Vymazat
  2. ja si porad rikam, KDO mohl nominovat nekoho, o jehoz "hrdinstvi" uz je tak nejak vseobecne povedomi- jak je to se ctyrmi detmi, kdo tam vlastne ten opravdovy hrdina je, jak je to se samotou a pomoci druhych a druhym..... njn, kdyz jeden okruh lidi vi prilis, je potreba najit jiny, ktery bude mit jen nektere informace a zas vysavat z nej.....

    OdpovědětVymazat
  3. Naprosto chápu, že je hrdina někdo, kdo vytáhl dítě z vody, babičku z hořící chalupy, resuscitoval zraněného při nehodě... A že někdo, kdo u toho byl, dotyčného někam nominuje nebo ho k nominaci navrhne. Ono zase za rok (což bývá časový úsek k nominacím) jich zase není tolik, takže se o nich není tak těžké dozvědět a vybrat ty, kteří nejenže pomohli druhému, ale třeba i za cenu ohrožení vlastního života... jsou tam prostě nějaká měřítka, koho ocenit. Naprosto chápu i to, že svým způsobem jsou hrdinky i VŠECHNY ty maminky, které se o těžce nemocné děti starají, den za dnem, s láskou, protože prostě jinou možnost nemají (nebo nevyužijí, neříkám, že některé péči nezvládnou a dají dítě do ústavu, ale snažím se chápat i je). Co nechápu je to, podle čeho se posuzuje tady, KTERÁ maminka je větší hrdinka? Každý z nás záme určitě několik maminek s nemocným dítětem - nikdy bych si netroufla jednu nominovat jako větší hrdinku (a tím asi i lepší) než ty druhé... Nebo je to prostě tak, že větší hrdinka je ta, která má ostřejší lokte? Dokáže svůj příběh prodávat tuhle a támhle (bez ohledu na to, jestli to nekomu pomáhá, bez ohledu na to, jestli popisovaná situace po x letech stále ještě tak nějak odpovídá situaci)... a tak se dočká nominace na hrdinku... úplně stejnou jako ty tisíce dalších maminek v podobné situaci, ale mediálně "profláknutou" a to za ty ostré lokte asi stojí... sice nevím proč, ale asi ano. Rozhodně - připustím-li si tenhle náhled na věc - to ve mně budí ne zrovna radostný pocit z podobných anket...
    INKO A

    OdpovědětVymazat
  4. Předpokládám že je řeč o tomto http://www.rozhlas.cz/hrdina/portal/ . No, také z toho mám rozpačitý pocit. Jako hrdinu v tom pravém slova smyslu si představuji člověka, který nasadí vlastní život, aby někomu cizímu pomohl. Pak je spousta lidí, kteří neriskují život, ale nezištně pomáhají cizím - a nemuseli by. U těch si nejsem jistá, jestli jsou přímo hrdinové :), ale frajeři určitě ano.
    Trošičku váhám u nominací, kde vlastně ta nominovaná osoba byla součástí týmu nebo zachraňujících bylo víc. Ale označit jako hrdinu někoho, kdo se přirozeně stará o vlastní dítě...tak s tím mám problém. I ten zavádějící počet dětí mi moc nesedí, pokud vím, nejstarší je už dospělé a naopak pomáhalo samo. Možná se ovšem pletu, každopádně každého svědomí...
    Pimpa

    OdpovědětVymazat
  5. Hm a teď jsem si teprvá všimla, že odkaz tu už je, jsem nějaká přisleplá. Můžete mě klidně nominovat na slepejše roku, proti tomu snad nikdo protestovat nebude :D.
    Pimpa

    PS: na tom mém odkazu se dá hlasovat, atk aspoň k něčemu to je

    OdpovědětVymazat
  6. Ve světle tohoto jsem si (opět, po několikáté) pročítala blog Zavadilových. Mých soukromých "hrdinů". A zas a znovu mě dostala jejich skromnost, vůle a... pokora. I bez všech mediálnich tyátrů!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nezoufej, najednou se s tou skromností roztrhl pytel :))))).

      Vymazat

Okomentovat