sobota 15. srpna 2015

Je tu, prosím, někdo,

koho někdy někam dovezly České dráhy včas? 


Po hodně dlouhé době jsem se rozhodla využít služeb Českých drah. Ono to rozhodnutí bylo takové, že mi jakože jiná možnost nezbývala, pokud jsem chtěla strávit pár velmi příjemných dní s mojí kamarádkou, která pobývala u svého táty. Chlap auto potřeboval, disponujeme jenom jedním, tak tedy vlakem!!!

"Kam mám jet?" ptám se Petry.
"Do Řikonína."
"Do Třikonína?"
"Ne, Řikonína!!!!"

IDOS mi Řikonín našel, našel mi i cestu přes Křižanov, jak mi Petra poradila, tož jsme s Klárkou vyrazily směr Hlavní nádraží. 

Nastoupily jsme nakonec do správného vlaku, z čehož jsem se dmula pýchou a vyrazily jsme. Už u Úval jsme stály. Hodinky vokázaly, že zpoždění jsme nabrali pěkných 15 minut. Prostudovala jsem vytištěný itinerář cesty a zjistila, že na přestup mám minut osm. Oznámila jsem telefonicky Petře, že se jí ještě ozvu z toho Křižanova, abych jí potvrdila, že jsem stihla přestup, aby do té doby nevyrážela. Pravila, že pro nás případně dojede do Křižanova, abych se tam pokusila najít nějakou stinnou restauraci, kde zhruba půl hodiny vydržíme. 

"Přípoj bude čekat, paní." pravil průvodčí. 

Když jsem se s krosnou vykutálela z vlaku (už nejsem nejmladši a čundrácká léta mám dávno za sebou), poradil mi ten dobrý muž, že támhleto je ten můj vlak. Podběhla jsem podchodem a vletěla do jakési lokálky. Nikde nikdo. Na cedulce jakési Meziříčí. V mém itineráři ale žádné Meziříčí nebylo. Vyletěla jsem z lokálky doprovázená zděšeným dítětem, že jsme se právě ztratily na jakémsi kopřivami zarostlém nádraží. 

Na nástupišti seděl pán s kolem, který mě nasměroval zpět na nástupiště, kde jsem vypadla z vlaku od Prahy s tím, že ten vlak na Řikonín ještě nepřijel, ale přijede určitě tam. Vrhla jsem se do podchodu následována kvičícím dítětem: "Okamžitě zavolej tetě, ať přijede SEM!!!!"

Po pár minutách stál vlak před námi. Vystoupila průvodčí. 

"Prosím vás, je to vlak do Řikonína?" ptám se. 

Pokývala že ano, vlezly jsme do vlaku. V momentě, kdy jsem se přilepila ke koženkové sedačce, zjistila jsem, že by bylo lepší stát. Potvrdila jsem Petře, že jsme ve vlaku, zpoždění máme cca 15 minut a už se řítíme. 

Po pár dnech v divočině jsme se vypravily na cestu zpět. 

Cesta započala v Řikoníně na nádraží zarostlém kopřivami. Postávaly jsme na nástupišti, kde se nenacházel ani kousek stínu, nepočítám-li 10 cm široký pruh, který vytvářel jakýsi sloup, a tam jsem se nevešla. Když měl přijet vlak, ozvalo se z amplionu, že bude mít asi 10 minut zpoždění. Výpravčí stanice mě a Klárku, kteréžto jediné jsme se tam nacházely, oslovoval: Vážení cestující. Na závěr hlášení se omluvil. Sundala jsem krosnu a opřela ji o sloup. Klára mezitím studovala umírající včelu. Tak jsme čekaly. 

Vlak přijel s tím desetiminutovým zpožděním. Přestup v Křižanově proběhl bez problémů, protože tentokrát mě průvodčí informoval, že rychlík na Prahu jede za námi, abych určitě přestoupila v Křižanově a nečekala do Žďáru, že to nás předjede a že pojede nejspíš ze stejného nástupiště, ale abych věnovala pozornost hlášení. Jel ze stejného nástupiště, tak jsme se usadily do vyhřátého vagónu a těšily se domů. Otevřely jsme knihy a v Kolíně jsme zajásaly, už jen kousek a jsme doma ........ Murphy se probral!!!!

Před Pečkami jsme najednou začali brzdit, zpomalovat, chvíli jsme se sunuli a najednou jsme stáli v polích. Vše utichlo, na vlak pražilo slunce, které odpařovalo vodu, kterou jsme nabrali při dešti v Kolíně. Začala jsem se dusit, pot ze mne jen lil. Po patnácti minutách sauny procházel vagónem průvodčí. Vystřelila jsem ze sedadla a zatarasila mu cestu, protože na zoufalé "haló" ostatních cestujících nijak nereagoval. 

"Kdy budeme pokračovat, prosím vás?"
"Nevím, uhodilo do stykače, budeme vás informovat."
"Teď před námi těsně jako před námi uhodilo?"
"Ano"
"Proto už několik kilometrů jedeme krokem, protože těsně před námi uhodilo?"

Byla jsem vytočená do vývrtky, kdybychom zůstali stát v Kolíně, vylezla bych z toho vypečeného vlaku, navštívila někoho z mnohačetné rodiny v okolí a požádala manžela, aby si odpoledne zpříjemnil rodinnou návštěvou spojenou s naším odvozem. 

Po dalších patnácti minutách se dal vlak do pohybu, aby po pár minutách opět zastavil. Krev se ve mě vařila a nebylo to jen tím vedrem. 

Do Prahy jsme nakonec dorazili se čtyřicetiminutovým zpožděním. Před nádražím jsem nasedala manželovi do auta a křičela: Království za sprchu ......  

8 komentářů:

  1. Prd vydrzis Kudro! A neumis se chovoat romanticky! A cesta vlakem proste romanticka je! Ja uz se tesim na prvni vikend v zari, az pojedu na dovolenou. Vyprosila jsem si cestu vlakem.
    :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vezmi si na cestu péřovou bundu, vyteplené kalhoty, kulicha, rukavice a zimní boty ..... potom napiš, jaká to byla romantika. Jedině v tomto oblečení totiž v září prožiješ to, co já dnes .....

      Vymazat
  2. Odpovědi
    1. Ježiš vy toho naděláte... :-D Se zpožděním se u ČD musí počítat, vezměš si knihu, nebo práci a nebo spíš....Že ses neinformovala u drážního specialisty-mne :-D

      Vymazat
  3. A teď si představ jedit denně vlakem do práce - s přestupem! Vydržela jsem to tři měsíce, následně se přihlásila do autoškoly a vzala si půjčku na starší auto :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Máš můj neskonalý obdiv :-). Já bych to nevydržela ani týden.

      Já na jednu stranu chápu, že se někde něco poondí, ale ono se těm drahám poonďuje nějak často, bych řekla :-).

      Nejvíc mě asi deptá ta nízká míra informovanosti, že průvodčí skotačí vagónem a neřekl by nic, kdybych se na něj nevrhla jak saň. Však voni kaštani počkaj :D ....

      Vymazat
  4. Jó, ČD, to bych mohla dlouho vyprávět. Čekáš Dlouho? Čekej Dál. Času dost. Díky nim jsem mistryní sprintu na různé trasy se zátěží. Mám totiž tu smůlu, že abych se dostala z Brna domů, musím využít kombinace vlak-autobus. Na přestup bych měla mít pohodlných 15 minut. Ještě jsem je za těch pět let neměla...

    OdpovědětVymazat