pondělí 31. srpna 2015

Dobrdééééén

aneb jednou šproty, prosím


Toto byly dvě nejčastější věty, které jsem minulý týden používala. Po letech strávených v Řecku, jsem letos sjela nabídky CK a do očí mi padlo Bulharsko. Dovolená za hubičku. Tož teda Bulharsko. Něco trochu jiného. Koupila jsem zájezd a začala se těšit. Těšení se mísilo s obavami, když mi na fejsbůku jedna známá napsala, jak je tam všude špíny a že oni tam teda spokojený rozhodně nebyli. 

Osobně mám radši komornější výlety, takže jsem musela přetrpět masakr na letišti, kdy jsme byli děleni do jednotlivých autobusů podle destinací, letadla z Prahy přistávala snad po patnácti minutách. OK, sedíme a jedeme. V Primorsku nás ještě přeloží do mikrobusu a já se ocitnu v malém, čistém pokojíku. Mám vše, co potřebuju. Dvě čisté postele, sněhobílé ručníky, koupelnu, ledničku, rychlovarku, dva hrnky a terasu s posezením a popelníkem. Víc nechci. 

Naše první cesta vede do restaurace, protože bageta na palubě letadel Travel Service je spíš už trapas. Osobně si myslím, že by se na to teda měli vykašlat, nalejt mi vodu a neobtěžovat se tou nejlevnější bagetou. OK, už se z toho stal autobus, tak to tam posuneme úplně. 

Netrvá dlouho a já sedím na kopečku nad mořem, přede mnou stojí sklenka bulharského červeného a my se těšíme na svoji první porci šprotů, jídla, které si pamatuji z Bulharska z dob, kdy mi bylo zhruba tolik, co je Klárce dneska. Obě jsme příjemně ochlazovány větříkem a je nám blaze. Ještě lépe se cítím, když přede mnou přistane účet za opravdu vydatnou večeři, proloženou vínem a všudypřítomnou Fofolou :-). Cena je více, než mírná. 

A pak už to šlo ráz na ráz. Moře čisté, pláž čistá, písčitá, kiosek v dosahu, kukuřice a sladké koblihy s donosem až na deku. 

Prošly jsme Primorsko křížem krážem. A přes požadavky mé dcery, abychom každý večer šly na večeři tam, co první den, jsem trvala na tom, že večeřet budeme pokaždé jinde. A tak jsme vyzkoušely sezení na sudech, pod pergolou, ze které visely hrozny hrozící každou chvíli spadnout, jak byly obrovské, místní tržiště plné grilů, rybí restauraci a další a další. Šprotů jsme snědly kamion, naučily si zdravit "Dobrdééén", přecpaly jsme se šopáku, grilovaných paprik ...... míjely jsme a ignorovaly nabídky českých kuchyní v místě, které nabízely rajskou, svíčkovou a podobné pochutiny naší gastronomie. "Fůůůůůůůj, v tom vedru svíčkovou?" pozvedla obočí Klára a zakousla se do kuřecího šašliku. Jediné, co jsme si domovského dopřály, byla ta Fofola. Protože, jak Klára pravila: Léto, flunko .... a mofe ..... a Fofola :D






5 komentářů:

  1. Jezdíme Bulharsko sami vlakem, milujeme jejich jídlo, odmítáme jídelníček v češtině (stejně je špatně přeložený).
    Bulhaři se snaží, možnosti mají omezené - myslím běžné lidi. Jen tedy před cca 14 dny bylo moře/pláže cca 10 km od Primorska uzavřené, neb voda v moři již byla natolik kontaminovaná, že prostě museli (hodně hotelů -> málo čističek vod)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, to je pravda, že se snaží. Jsou milí, příjemní, ochotní, usměvaví. Ještě si sice pár příhod schovávám na další blogy, ale jsou spíš úsměvné, než by člověka rozladily :-). Celkově spokojenost maximální.

      Jídlo mají luxusní, ty ryby .... áááááá, božská mana. Klára miluje šproty, jejich špízy, grilované kuře a ten slaný koláč se sýrem a šunkou, oujééééé.

      S vodou jsme teda měli štěstí, to moře bylo úplně průzračné, ryby plavaly kolem nás a narazily jsme na chuděru zbloudilou medúzu ..... i o ní bude blogísek :D

      Vymazat
  2. Hele, nejsou ty uzasny rybicky, co jsem vam tak zoufale zavidela, spis grundle?

    P. S. Jako vsechno pekny, ale ze uz nemaji koralkovy penezenky? To nemysli vazne? :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. cert ví, co je to za potvory a odkud vytažený ... na jídelákách to mají jako šproty :-)

      Vymazat
  3. Hele, nejsou ty uzasny rybicky, co jsem vam tak zoufale zavidela, spis grundle?

    P. S. Jako vsechno pekny, ale ze uz nemaji koralkovy penezenky? To nemysli vazne? :-)

    OdpovědětVymazat