úterý 28. července 2015

Nene, nene, nene,

že to špatně čtu? 



Dneska jsem zase u kafe zabrousila na blog na IDnes. A bo tam nemám registraci a nebudu si ji dělat a ani nehodlám sbírat nějaké body, abych mohla komentovat, okomentuji zde. Kdo bude chtít, najde, kdo ne, nenajde. 

Blogger Tomáš Flaška označil polského řidiče kamionu jako chudáka, který má úplně zkažený život. Hmmmm. Odvážné tvrzení. V diskusi to dost schytává, tak se vyjádřím i já. 

Ne, šetření jistě není u konce, rozhodně ještě neproběhl žádný soud, který by pravomocně uložil nebo neuložil onomu řidiči trest. Veřejnost však tedy má právo si z dostupných informací učinit jistý úsudek. 

Šofér přiznal, že vjel na přejezd, i když viděl, že blikají červená světla. Závory však nebyly ještě dole. Uvedl také, že nepředpokládal tak rychlý příjezd vlaku."

Taky se tam píše, že se vyhýbal dálnicím, aby nemusel platit mýtné. Pro první názor mi to stačí. Stejně tak jako jeho vyjádření, že všeho lituje. 

Blogger Tomáš Flaška následně tedy opustí psychiku a výčitky svědomí onoho řidiče a soustředí se na to, že po něm bude Českými drahami vymáhána škoda, kterou způsobil a která teda opravdu není vůbec malá. Posléze se pustil do pojišťoven, že prý jaksi plní jen do 35 milionů a jak je to příšerně nespravedlivé. Aha!!! Toto téma opustím, protože jsem fakt toho názoru, že 35 milionů je částka pro běžné dopravní nehody dostačující, nicméně toto teda fakt není standardní dopravní nehoda, ona totiž úplně standardně způsobena nebyla. 

Takže ještě jednou. Na přejezdu blikala červená světla. I mé desetileté dítě ví, že v tuto chvíli se na přejezd nevjíždí. Jestli řidič v tu chvíli nepředpokládal, že vlak přijede tak brzo, a tímto se hájí, je věc druhotná, protože v tuto chvíli neměl na přejezdu vůbec co dělat. Prostě tam neměl vjíždět, blikala ta světla, stojím. Tečka. Tedy tím, že ignoroval jedno ze základních pravidel silničního provozu, navíc pravidlo, jehož porušením mohu způsobit velkou škodu jak na majetku, tak především na zdraví a na životech. Jestliže někdo zcela vědomě vjede na železniční přejezd v době, kdy tam nemá co dělat, dojde k nehodě, musí si nést následky. 

A teď závěr. Opravdu extra výživný závěr:
Není to jen o tom všemi zatracovaném řidiči kamionu. Je to i o mnoha dalších lidech, kteří dělají pochybení. Můžete namítnout, že řidič neměl vjíždět na přejezd, když tam blikala červená světla. Já vám řeknu, že byste se měli bát v každé zatáčce, že vám to uklouzne, sjedete z náspu, proboříte plot fabriky, způsobíte požár a zastavíte výrobu. Na každém metru silnice se musíte bát, že vám tam vběhne dítě nebo zvíře, v každém okamžiku, že něco nedobrzdíte. Narazíte do auta před sebou, které posunete tak, že chytne, od něj začne hořet tráva v příkopu, od ní les.  Nakonec vám vyjde, že byste radši za volant neměli sedat vůbec.


Ano, všichni, opravdu všichni děláme v životě chyby. Jeden jako druhej, když si stoupneme do řady. Za své chyby si neseme následky. Netuším, co přesně chtěl autor oním závěrem říct, ale teď budu já mluvit za sebe. 

Nevjíždím na přejezd, kde blikají červená světla. 
Zatáčku projíždím tak, aby mi to v ní neuklouzlo, a za tímto účelem si hlídám vzorek svých pneumatik. 
S tím souvisí i argumenty o náspu, plotu fabriky, požáru a výrobě. 
Je-li nebezpečí, že mi dítě nebo zvíře vběhne do cesty, přizpůsobím tomu rychlost. Tedy kolem hřiště, školy a podobných atrakcí jezdím pomalu. Jakož si i udržuji odstup od auta před sebou, abych dobrzdila. 

A může se mi stát, že způsobím dopravní nehodu. Ale furt, na tom trvám, na tom budu líp, než onen pán, co vjel na železniční přejezd v době, kdy měl podle pravidel silničního provozu zapovězeno na ten přejezd vjíždět. Howgh. 

  



7 komentářů:

  1. Ahoj, k tématu jen tak pro zamyšlení:
    http://www.dfens-cz.com/view.php?cisloclanku=2015072601
    Tentokrát jsem tam výjimečně přečetla i část diskuse, je to zajímavé.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Zdravím :-)

      Článek jsem četla, diskusi ne. Článek je výborně pojat a přiznám, že jsou tam i úvahy, se kterými mohu souznít. Zcela upřímně, též bývám značně vytočená, když stojím u přejezdu v Kralupech, pročež jede vláček tam, pak se dloooooooouho nic neděje a jede vláček sem, pak se zase dloooooooouho nic neděje a jede vláček tam, závory jdou nahoru, projedou dvě auta, blikáme, závory jdou dolů a vláček jede sem. Už jsem i myslela na to, že místním nádražákům koupím modely vláčků, aby se zabavili a my tam nemuseli postávat.

      Jenže tady se jedná o regionální trať těsně u nádraží, kde projede "linka S Českých drah", potom nějaká lokálka a sem tam se přiřítí náklaďák o 20 vagónech, což je ooooobr překvapení pro všechny přítomné, protože zatím jsou zvyklí kličkovat právě jen před těmi lokálkami. Občas si tam připadám jako totální idiot, protože závory nahoře, ale světlo bliká, pročež já stojím a kolona za mnou troubí. Nepojedu, protože už se mi taky stalo, že jsem po rozsvícení bílého světla vjela na koleje, aby to ve vteřině začalo znovu hlásit další vlak, pročež se mi neudělalo úplně volno a sešlápla jsem plyn, abych byla, do paďous, z těch kolejí co nejdřív pryč.

      Můj táta byl učitelem a zkušebním komisařem autoškoly (tehdy se tomu tak říkalo), učil mě, že závory na té jedné straně chybí právě proto, abych mohla projet nebo protlačit auto, kdybych měla defekt. Ne proto, aby mohli zdrhnout ti, kteří tam vlezli, když tam neměli co dělat.

      Osobně si dopravní přestupky dělím na několik kategorií.

      Parkování .... odlišuju parkování na místě pro invalidy, které absolutně nesnáším, následně mám pochopení pro občasné "podvůdky" na parkovacích automatech, ale nesnáším současně parkování v křižovatkách, před přechodem a tak. Prostě v místech, kde blbě odstaveným autem můžu ohrozit jiné, protože snížím přehlednost.

      Další kategorií je mírné překročení rychlosti. Jakože to odmítám obhajovat a rychlost se snažím dodržovat, i já jsem jenom člověk a občas se zamyslím a pak se jen děsím, že tady byla čtyřicítka a já si to tam drandím padesát a přemýšlím nad tím, jestli bude k večeři namazaný chleba nebo se vybičuju k omeletě.

      Poslední kategorií jsou jízdy na červenou, jízdy pod vlivem, razantní překročení povolené rychlosti a TOPKA v tom všem je jízda přes železniční přejezd v době, kdy tam nemám co dělat. Zkrátka a dobře, vjet na přejezd v době, kdy bliká červené světlo (navíc podle všeho před ním už projela dvě auta, takže doba pro přejetí se značně zkrátila, byl to kamion, byl dlouhej) je pro mě něco tak příšerného, že to nedokážu pochopit.

      Je mi líto všech, co se toho zúčastnili. Nakonec i toho řidiče kamionu, protože si to s sebou ponese celý život. Úmysl v tom jistě nebyl, ale vědomí, že dělám něco, co nemám, tam zřejmě bylo. Takže následky si prostě nést bude muset. Jak ty psychické, tak ty materiální. Změnil život mnoha lidí jen protože, že doufal, že vlak nepřijede tak brzo .....

      Vymazat
    2. Starý dobrý d-fens :-)
      Brouzdající

      Vymazat
  2. Ahoj, mě nejvíc zaujala poznámka o tom, že by se na všech školení řidičů i v autoškole mělo učit, že normální auto (natož kamion!) závory rozbije a vyjede ven. Je to dělané tak, aby auto na přejezdu prostě mohlo vyjet i skrz závory.

    Samozřejmě že řidič silně pochybil, ale vylézt a nechat tam kamion v tu chvíli bylo úplně mimo. Když už se do té situace (vlastní vinou) dostal.

    Na druhou stranu, mně by taky nenapadlo, že by závory projedu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Michaelo, upřímně nevím, jak bych myslela a reagovala, kdybych na tom přejezdu stála. Fakt o to nevím. Hodně jsem toho napsala Christabel v komentáři.

      Já jsem z "autařské" rodiny. Už jako dítě se matka hroutila, protože otec mě domů dovlekl a mé nové šaty byly znečištěny olejem a benzínem. Bavilo mě nechat se vozit na závodních a zkušebních drahách, bavilo mě jezdit v myčkách na auta a byla jsem úplně nadšená, když jsem mohla pucvolí otírat odměrky na olej :D.

      A s tím souviselo i to, že tahle kategorie lidí mi vtloukla do hlavy dost důležitých věcí. Jednou z nich jsou právě železniční přejezdy, k nimž víceméně vzhlížím s posvátnou úctou. jak jsem psala, nejsem svatá, ale mám rozlišovací schopnost na to, co dokáže jiné ohrozit a co ne. Parkování na parkovacích automatech bez papírku nikomu vlastně až tak neublíží. Ale vjet na přejezd "na červenou" nebo projíždět jakoukoli křižovatku na červenou je humus. A vyprávět v autoškole, že závory prorazím? Fajne. První se však musí říkat, že se tam nesmí vjíždět. Závory budu prorážet v okamžiku, kdy se mi stane nějaký defekt a já to nestihnu projet. Ano, učili mě, že závory prostě musím prorazit, kdyby cokoli. Hlavně musím z kolejí pryč. Ale současně to mám spojené s tím, že závory budu prorážet, protože mi na kolejích chcíplo auto a chvíli mi trvalo ho nastartovat. Ne, protože jsem tam jako debil vjela v době, kdy už signál hlásil blížící se vlak ....

      Takže ano, učili mě to, ale v úplně jiné souvislosti.

      Vymazat
    2. Ivčo, já přece vůbec netvrdím, že se mají prorážet závory, nebo že se má vjíždět do kolejiště na červenou, apod. Mám před tím respekt a nevjedu tam, i kdybych to třikrát stihla i s otočkou.

      Myslím, že kdyby se učilo to, co píšeš, že závory musíš prorazit i i kdyby jánevímco, tak ten polský řidič prostě nevystoupí a neodejde s tím, že někam zkusí zavolat.

      Vymazat
    3. Já jsem nemyslela, že to tak myslíš. Jen jsem rozvinula tu teorii s autoškolou. Když už tam ten vosel vjel, tak měl zdemolovat všechno okolo jen proto, aby se dostal pryč.

      Vymazat