středa 22. července 2015

Boj za čistotu rasy

aneb jsem množka a dostanu po hubě


Ve svém životě jsem měla tři psy. První měl být jezevčík (to jsem byla ještě dítě), kterého nám obstaral strýc v hospodě čtvrté cenové skupiny za láhev rumu. Jezevčíka to možná potkalo, vyrostlo z toho cosi delšího, na vyšších nohách, hrubosrstého, s krásným pohledem. Prostě Besíček neboli Oblud. Besinka zemřela v patnácti letech doma před televizí, kde vždy ležela, pokud se zrovinka nepokoušela mě vystrnadit z gauče, který ač pro tři dospělé osoby dokázala bravurně okupovat sama. 

Mým druhým psem byl zlatý retriever, bez průkazu původu. Sára se dožila čtrnácti let, uspali ji na veterině, protože se nám jednoho rána prostě nezvedla. 

Třetím psem je bígl bez průkazu původu. A tenhle bígl se před tím, než jsem ho zvládla odvézt na kastraci, rozhodl, teda spíš rozhodla, že je potřeba se ještě trochu reprodukovat, aby populace nebyla čirou náhodou obohacena o její geny, díky nimž jsem přišla o deset párů bot, dvě bundy, vlastnoručně upletený košík, slovník anglicko-český, desky od knihy V Brooklynu roste strom, linoleum a samolepicí tapetu na soklu u kuchyňské linky, dále potom o několik krabiček cigaret, hamburger, kafe a kolu (vše jí moc chutnalo, až na ty cigarety, které pouze rozcupovala, takže ubalit by se to možná ještě dalo)

No, obskočil ji kokr. Jako, von ten kokr je hezkej, vo tom žádná. Po několikerých návštěvách veteriny, zvažování všech možností jsem rozhodla. Budou štěňata. O štěňatech jsem psala tady, takže opakovat se nebudu, laskavý čtenář si jistě milerád překlikne. 

A je to tady. Jsem množka!!! Jako - první je, že kupuju vůbec psy bez průkazu původu. Ó, hrůzo hrůzovatá. Vždyť já nevím, co z toho psa vyroste!!! No, nevím. A nevěděla to ani jedna paní, která si psa s průkazem původu koupila, pes měl dysplazii, podstoupil mnoho operací a radši se nebudu vyjadřovat, jak se k tomu postavila chovatelka, protože bych mohla být vulgární, ale já jsem množka a ty vulgární nejsou, ty jen množí štěňata (někdo zase kočky), aby tím znesvětily tu čistou rasu. Další problém byl ten, že jsem psa nekastrovala, což jsem jaksi měla v plánu, ale ta vobluda byla halt rychlejší. Další, že jsem ji neuhlídala. No, stalo se, oběsit se nepůjdu. A poslední, že se ta štěňata vůbec narodila. No, narodila a jsou boží. 

A jako správná množka jsem denně měnila hadry v pelechu, za čímžto účelem jsem obětovala dvoje bavlněné ložní povlečení, několikero prostěradel a ručníků, dvě IKEA deky a několik postarších cejch. Zakoupila jsem dostatečné množství hraček, abych nakonec zjistila, že hitovkou je pískací prase, o které se dokázali rvát celé hodiny. Jako správná množka jsem psům poskytovala sociální kontakt s dětmi a dospělými, učila je přiběhnout na zavolání, což se mi s hrstí granulí dařilo fakt dobře. Jako správná množka jsem psy odčervovala a očkovala, feně dávala vitamíny a všechny krmila kvalitním žrádlem. Jako správná množka jsem nechala psy, aby po mně lezli, trhali mi tepláky. A jako správná množka jsem se tu zhroutila, když se jedno štěně skutálelo ze dvou schodů. Naštěstí chvíli pištělo, nechalo se pochovat a šlo cupovat muškát. 


Podle některých teorií neměla tato štěňata co dělat na tomto světě. Co na tom, že několik lidí udělali šťastnými. Ti si měli jít do útulku a nebrat moje štěňata, protože kdyby ta štěňata nebyla, ty lidi by šli do útulku. Hmmmm. Tak jo, jsem množka. 

Co na tom, že si ode mě brali štěně lidi, kteří objeli několik útulků a majíc doma malé děti, chtěli štěně, žádné nebylo, dospělých psů se s ohledem na děti báli?
Co na tom, že si ode mě brali štěně lidi, kteří chtěli obyčejného vořecha na zahradu, jsou starší a mohlo by se stát, že útulkového psa nezvládnou a na papíráka neměli peníze? 

Znala jsem psa nalezeného ve škarpě vypiplaného infúzemi, kterého jsem krmila z ruky a který na mě začal v roce útočit z naprosto neznámého důvodu. Znala jsem psa s rodokmenem jak anglická královna, který v deseti letech zešílel. Běhal v kruhu jak pomatený a zastavil se pouze v okamžiku, kdy načůral do kytky. A znám útulkového psa, který je největší zlatíčko široko daleko. 

Chovatelů psů (teď myslím ty lepší, co mají ty průkazy původu) zastávají názor, že psi bez průkazu původu by měli být zakázáni. A víte, co si myslím já? Že když už těm ochranářům psů tak leží na srdci psi v útulcích, jichž je mi opravdu velice líto, bylo by možná dobré zakázat plození u všech, jako fakt u všech psů. Dokud se nevyčistí útulky. Když nebude v nabídce žádný pes, papírový, nepapírový, voříšek či šampion, budou muset lidi do útulku. To jsem ale makovička, co? 

Mimochodem, nevíte, co mám dělat, když se mi na terase přemnožili mravenci? Ale v tom fakt nemám prsty, vážně, čégro pioněro .... 



Žádné komentáře: