Tohle se prostě nikdy nenaučím

Představte si, že uděláte chybu. Co uděláte? 


No, já se teda omluvím a svoji chybu se snažím odčinit. Ha!!! Jsou mezi námi ovšem tací, co se tu chybu napravit nesnaží, omluva se teda jaksi nekoná, bo je to zřejmě už překonaná záležitost a ještě vám řeknou, že jste asi úplně blbá, protože "jsem ti jasně řek, že až budu mít čas". 

Takže přesně ve stylu ... nejlepší obrana je útok. 

Když se včera zjistilo, že kdosi jaksi fakturoval cosi, co už měl zaplaceno, zaplaceno to tedy dostal ještě jednou, napsala jsem onomu dotyčnému e-mail, aby mi to tak nějak vysvětlil, že i já to potřebuju vysvětlit účetní a že doufám, že se to nějak vysvětlí. Když se nějakou dobu nic nedělo, zvedla jsem telefon a optala se, zda už četl e-mail. Nečetl, ale šel si ho přečíst. Posléze koktal, aby z něj vypadlo, že se na to koukne. Když se zase další dobu nic nedělo, volala jsem znovu, abych se dozvěděla, že to jaksi neumí najít. Poradila jsem mu několik způsobů, kterak hledat v internetbance, abych se dozvěděla, že přeci do tý bedny nekopne, aby to z ní vypadlo. 

Když jsem se vydýchala, volala jsem znovu, kdy to tedy z tý bedny, jak říká, dostane. Tak prý až bude mít čas. Aby vzápětí volal mému nadřízenému, pročež mi následně volal zpět a sdělil, že se s ředitelem dohodl, že si to vyřešej spolu. No, tak jsem teda volala řediteli, abych se optala, proč to nemám řešit, když jsme se jasně dohodli, že to řešit mám. Bylo mi řečeno, že tak dohoda rozhodně nezněla, že tento problém mám řešit já. 

Následoval další telefonát, kde jsem se dozvěděla, že jsem snad úplně blbá .... 

Takhle se to dělá. Berte to jako návod, jak počít, když někde něco poděláte. Jako blbec si totiž od včerejška připadám já. 

Komentáře